Služby profesionálek

V mládí jsem si to nějakej čas zkoušel dělat sám, ale co si budeme povídat, nikdy to nebylo to pravý. A tak jsem záhy začal navštěvovat profesionálky. Za ta léta jsem jich vystřídal docela dost a dnes jsem narazil na novej kousek.

Služby tohoto typu poskytují dámy nejrůznějšího věku a já si dodnes pamatuju na tu první. Říkejme jí třeba Eva, její pravý jméno jsem už dávno zapomněl. Mohla bejt tak o patnáct let starší než já a vydržel jsem u ní docela dlouho. Jsem holt konzervativní typ, a když si na někoho zvyknu, nerad měním. Prostě chci bejt věrnej.

Bejvala šikovná a tím pádem oblíbená, když jsem k ní zavítal, nezřídka jsem musel čekat, než uspokojí potřeby zákazníků přede mnou. Ale mně to nevadilo, svým osobitým přístupem mi to čekání dokázala bohatě vynahradit. Byla velice jemná, ale když na to přišlo, dokázala pořádně přitvrdit. To vám pak bylo tóčo, až se mi začaly samy od sebe kroutit palce u nohou.

Jenomže nic netrvá věčně, jednoho dne si paní Eva přivodila komplikovanou zlomeninu nohy a já nevydržel čekat tak dlouho, než se vrátí ke svý užitečný práci. A tak jsem objevil paní Vlastu. Byla levnější, měl jsem to k ní z práce blíž a doufal jsem, že bude tou pravou. Takovou, která mi dokáže nahradit nezapomenutelnou Evu a u níž budu spokojenej. Dokonce mi ani nevadilo, že byla pěkně kulaťoučká, pro plnoštíhlý dámy jsem měl odjakživa slabost. Zkrátka jsem se na ty intimní chvilky s ní strašně těšil.

Jenomže hned první návštěva ukázala, že to s Vlastou nebude tak jednoduchý. Ačkoli se snažila sebevíc, nedokázala se do toho pořádně obout a uspokojit mě. Když jsem od ní odcházel, měl jsem pocit, jako bych u ní ani nebyl. Bylo nám to oběma líto, ale nedalo se nic dělat, museli jsme se rozloučit. No, nekoukejte tak na mě, nechtěl jsem bejvat doma na tu svou zbytečně protivnej.

Léta běžela, dámy přicházely a odcházely, a v současné době pravidelně navštěvuju paní Irenu. I její jméno je pozměněný, na rozdíl od dávný Evy to pravý sice znám, ale mrzelo by mě, kdybych jí svým článkem prozradil. Tak, dobře, přiznávám, jsem na ní trochu žárlivej.

S Irenou to spolu táhneme tak dva roky a nemůžu si na ni stěžovat. Snad jen, že je trochu upovídaná, čímž odvádí pozornost a pak trvá dýl, než mi to udělá. Když se u ní stavím po práci, tak mám pak občas problém stihnout autobus domů. Tím pádem riskuju podezření manželky, jestli jsem se někde netahal s nějakou ženskou. Nicméně s Irenou, pohlednou okatou štíhlou dámou mýho věku jsme si na sebe zvykli a nehodláme na tom nic měnit. Proč taky, že jo?

Problém nastal až v těchto dnech, paní Irena má dovolenou a já seznal, že to do jejího návratu prostě nevydržím. Bylo to tak silný, až jsem neodolal, ponořil se do hlubin internetu a nalezl místo, kam bych mohl zajít. Objevil jsem nějaký studio nebo salón, dneska se tomu holt říká úplně jinak než dřív. Co naděláš, časy se zkrátka měněj a pokrok nezastavíš.

Na chvilku jsem se vzdálil z práce a vyrazil na danou adresu do změti uliček Starýho města. A tam v domě, pamatujícím celý věky, na mě s úsměvem a s nabídkou kávy na uvítanou čekala slečna Petra. Je mladá a krásná, ochotná a šikovná, divoká i jemná. Dala si na mě záležet, pořádně se u toho zapotila a nebyla zrovna dvakrát levná. Doufám jen, že se to Irena nedozví. A manželka teprv ne.

Ale co vám mám povídat, nějak mě to moc nebralo, možná to bylo tím věkovým rozdílem. Zkrátka jsem se rozhodl, že nechám Petru Petrou a příště se za ní už nevypravím. Mnohem raději se vrátím do péče svý Ireny, už se těším, až bude zpátky z dovolený. A až mě zas špičatejma kleštičkama a ostým skalpelem zbaví těch protivnejch kuřích ok na nohou, se kterejma ty krásný pedikérky udatně bojujou už od mýho mládí.