Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Mezi námi chlapy

Jmenuji se Thor a jsem německý ovčák. Spoustu let jsem hlídal jeden tovární areál, ve kterém lidé vyráběli nějaké stroje. Mým působištěm byl dvůr mezi budovami, oddělený plotem od okolního světa.

Přes den jsem spal ve svém přístřešku nebo ve vrátnici a v noci jsem měl na starosti, aby se po areálu nepohyboval nikdo, kdo tam nepatří. Většinou se nic nedělo, tak jsem jen pobíhal po svých známých místech, kontroloval temná zákoutí a vyřizoval si to s hlodavci. Párkrát někdo přelezl plot, buď chtěl něco ukrást nebo se někde opil a do areálu zabloudil omylem. Na tyhle případy jsem byl cvičený, takového obejdu jsem zahnal někam do rohu a tvářil se, že ho zakousnu. Hlasitým štěkotem jsem přivolal ozbrojené vrátné a ti už si s nevítaným hostem poradili.

Jen jedinkrát jsem si musel pomoct sám. Nějaký mizera na mě vytáhl nůž a chtěl mě s ním zabít, abych mu nebránil v loupení. Nicméně i s ním jsem si věděl rady, můj výcvik s něčím podobným počítal. Mrštně jsem uhnul stranou, udělal další manévr, pak rychle vystartoval a sevřel mezi zuby jeho ruku s nožem. Ani jsem nemusel moc stisknout, on dostal strach a upustil zbraň. Potom už stačilo ho ohlídat a počkat na ostrahu.

Byl to pěkný život, nenudil jsem se a vrátní byli mí kamarádi. Zvlášť Karel. Hubený šlachovitý starší chlap, který mě občas brával k sobě domů. Nevím, jestli se to smělo, ale asi to měl nějak domluvené, nikdo mu v tom nebránil.

Před časem ale továrnu najednou zavřeli. Nevím proč, těmhle věcem nerozumím, asi už o ty stroje nikdo neměl zájem. Vedení nevědělo co se mnou, chtěli mě poslat do nějakého útulku, ale Karel to nedovolil. „Když můžu po celoživotní dřině jít do penze já, půjde do ní i on, zaslouží si to.“ Prohlásil před šéfy a odvedl si mě k sobě domů natrvalo.

U Karla mi nastaly zlaté časy. Bydlíme v domku na konci vesnice, místo továrního areálu hlídám zahradu a chodím na dlouhé procházky. „Babčo, jdeme, Thor chce ven,“ zavelí Karel, vezme za ruku svou Julii a společně vyrazíme. Chodíme podél říčky do polí, někdy až k lesu, jindy na druhou stranu k hřišti. Karel má v kapse vodítko, ale většinou mě nechává na volno, dobře ví, že umím poslouchat na slovo. Připíná mě jen, když náhodou potkáme nějakou hárající psí paní. Ale to jenom tak pro jistotu, ne kvůli té feně, ale pro klid lidí, kteří ji doprovázejí. Já totiž znám svoji disciplínu, navíc mám roky a psí dámy mě už nelákají jako dřív.

Mám rád Jirku. Lidé mu říkají zdrobněle Jiříček, protože je malý. Ale já mu říkám Jirka, jednou vyroste a bude z něj pořádný chlap jako já. Sice lidský, ne psí, ale k chlapům žádné zdrobněliny nepatří. Jirka je vnuk Karla a Julie, jejich mladí bydlí v sousední vesnici a často se navštěvujeme. Jirkův táta vypadá jako Karel v mladším vydání a máma je taková milá mladá drobná lidská samička. Jsou fajn, jenom ta Jirkova máma se ke mně občas chová jako ke štěněti. Sice se mi to moc nelíbí, ale já ji to odpustím, vždyť je to ženská.

Onoho letního týdne předělávali mladí něco na svém domku, Karel jim jezdil pomáhat a my s Julií jsme tu měli Jirku na starosti. Brali jsme ho na procházky, seděl v kočárku, kterému Julie říká sporťák a byl v něm přikšírovaný, aby nevypadnul. Tomu rozumím. Jako já mám obojek kolem krku, tak on měl kšíry přes tělo, ale ty se nepřipínaly na vodítko, nýbrž na ten kočárek. Vozili jsme s sebou deku, a když jsme někam dojeli, tak ji Julie rozložila na trávník. Jirku na ni z toho kočárku vyndala a hrála si s ním, Já běhal okolo a hlídal, aby se jim nic nestalo.

Jenomže v pátek se skoro stalo. Bylo velké horko a dusno, my se usadili u říčky pod vysokým stromem. Julie občas nabrala průzračně čistou vodu a opláchla si obličej, Jirku chladila namočeným ručníkem. Najednou koukám, že Julie usnula. Ani jsem se jí nedivil, i já byl z toho dusna ospalý, ale bylo mi jasné, že teď musím hlídat Jirku za ní.

Jirka slezl z deky a po mém způsobu po čtyřech zamířil k říčce. Řekl jsem si, že se asi chce vykoupat, však to dělám taky, když je mi horko. Potěšilo mě to, napadlo mě, že má rád vodu jako já. Ale pro jistotu jsem se držel těsně u něj. Pak Jirka skočil do vody. Tedy spíš se tam po dětsku skutálel, tak jsem tam vletěl za ním, jakože si spolu zaplaveme. Vynořil jsem hlavu z vody, ale on ne. Přišlo mi to divné, najednou jsem věděl, že je průšvih. Nevím, jak mě to napadlo, prostě jsem to věděl sám od sebe a bylo mi jasné, že musím okamžitě něco udělat.

„Má kšíry,“ uvědomil jsem si. Říčka byla mělká, tak jsem jen jednoduše po těch kšírech chňapnul, chytil je do zubů a Jirku vytáhl ven. Prskal jak naštvaná kočka a začal vřískat jako pavián, ale já toho nedbal a odtáhl jsem ho na deku k Julii. Ta spala a nebyla k probuzení. Vzpomněl jsem si na svou práci v továrně a snažil se přivolat pomoc hlasitým štěkáním.

Bylo k poledni, nikde nikdo a já se málem uštěkal. Ale nakonec ten Jirkův vřískot a moje štěkání přivolalo nějaké dvě mladé lidské samičky, Takové ty puberťačky, co se pořád něčemu hihňají a není s nimi řeč. Jenomže když nás viděly, tak se přestaly hihňat. Jedna se začala starat o Julii a Jirku, druhá mi vyndala papírek, který nosím v pouzdře na obojku. Koukla na něj, vzala do ruky tu věc, co s ní lidé mluví na dálku a začala do ní něco říkat.

Pak už to šlo ráz na ráz, stalo se několik věcí najednou. S tou první puberťačkou se mi podařilo uklidnit Jirku, aby tolik nekřičel, druhá nějak konečně probudila Julii a k tomu přijela dvě auta. První velké s houkačkou a za moment druhé naše, v něm seděl Karel s mladýma. Začala mela, muž v plášti z toho houkavého auta prohlédl Julii a řekl: „mdloba z přehřátí.“ Pak kouknul na Jirku a prohlásil: „chlape, ty jsi měl ale štěstí, jsi v pořádku, stačí, když tě rodiče převlíknou.“ Vidíte, řekl mu chlape, tak jakýpak Jiříček, prostě Jirka. Ostatní zmateně běhali z místa na místo, vráželi do sebe a mluvili jeden přes druhého. Pak jim puberťačky něco řekly, oni najednou zmlkli, podívali se na mě a němě otevřeli ústa. Nechápu proč.

Teď už to zkrátím. S mladými jsme jeli k nám domů, Julie s Karlem to vzali oklikou, odvezlo je houkavé auto a přivezlo asi hodinu po nás. Julie je prý v pořádku, jen musí začít polykat nějaká bílá kolečka na vysoký tlak, ale tomu já nerozumím. Potom se na mě všichni sesypali, že jsem prý zachránil Jirkovi život. Nevím, proč kolem toho dělali takový cirkus, vždyť něco takového je přece pro chlapa samozřejmostí. A už vůbec nechápu, proč na mě jeho máma dělala ťuťuťu ňuňuňu a chtěla mi dávat pusinky. Abych ji uklidnil, tak jsem jí prostě jen tak dobrácky pořádně olíznul celý obličej. Bylo mi to sice dost proti mysli, ale ona po tom olíznutí odskočila a dala mi pokoj.

Nakonec nejlíp se zachoval Karel. Druhý den si mě vzal stranou, bez zbytečných řečí mě poplácal po zádech a dal mi věnec pořádně masitých buřtů. Prostě jako chlap chlapovi.

Autor: Jan Pražák | středa 14.2.2024 14:34 | karma článku: 31,83 | přečteno: 855x
  • Další články autora

Jan Pražák

Proboha, lidi, pohlídejte mi ji!

Do toho vlaku jsem se dostal vlastně náhodou. Původní záměr byl cestovat z práce domů jako obvykle metrem a busem, ale když na náměstí Republiky zahlásili náhlé přerušení provozu, otočil jsem to na Masaryčku a sednul na Elefanta.

9.7.2024 v 14:34 | Karma: 28,50 | Přečteno: 775x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Usmíření na poslední chvíli

Maminka odešla od tatínka, když mi bylo pět let. Jednoho dne rozhodla, že se stěhujeme ke strejdovi Romanovi. Sbalila všechny svoje a moje věci, ani mi neumožnila se s tátou rozloučit a odjela se mnou do jiného města.

6.7.2024 v 7:07 | Karma: 29,47 | Přečteno: 844x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Ukaž, co to tady máš?

„Ukaž, otoč se... Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky. A tu košili si zítra taky vezmi čistou, prosím tebe, ať mi nechodíš do práce jako vandrák.“

2.7.2024 v 14:34 | Karma: 24,71 | Přečteno: 783x | Diskuse | Společnost

Jan Pražák

Zralá plnoštíhlá dáma ve dvoudílných plavkách

„Dokázal by sis mě představit v dvoudílných plavkách?“ Zeptala se mě Maruška zkoumavým hlasem, když jsme spolu jednoho z prvních letních podvečerů seděli na cukrárenské předzahrádce.

29.6.2024 v 7:07 | Karma: 26,80 | Přečteno: 964x | Diskuse | Ostatní

Jan Pražák

Jsou vulgarizmy ještě vůbec vulgární?

Asi jak které, v jakém kontextu jsme je vyřkli a komu adresovali. Pokusím se zde o menší významový rozbor některých vulgarizmů a budu se to snažit napsat tak, aby měl článek šanci doputovat až k vašim očím.

25.6.2024 v 14:34 | Karma: 30,35 | Přečteno: 2853x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Spadlý strom v Praze zranil dva lidi. Bouřky v Česku komplikovaly dopravu

6. července 2024  11:58,  aktualizováno  22:56

Silné bouřky, které v sobotu večer přecházely přes Česko, za sebou zanechaly mnoho škod, potíže v...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Tajný Orbánův dopis lídrům EU: popsal Putinovo překvapení i pohled na válku

9. července 2024  16:18,  aktualizováno  19:36

Maďarský premiér Viktor Orbán po setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem poslal špičkám EU...

Europoslanci ANO nepřišli na jednání s Fialou. Babiš to zakázal, míní premiér

12. července 2024  10:52,  aktualizováno  12:39

Jednání europoslanců s premiérem Petrem Fialou (ODS) v Kramářově vile se v pátek nezúčastnili...

Muž hrozil vystřílením úřadu kvůli tiskopisům, jeho zbraně půjdou na expertizu

12. července 2024  12:32

Sedmapadesátiletého muže z Plzně, který ve středu vyhrožoval na plzeňském úřadě, že vystřílí jiné...

Koalice omezila diskusi o zvýšení poplatků ČT. Spadla mi brada, řekl Havlíček

12. července 2024  6:09,  aktualizováno  12:31

Přímý přenos Poslanci jednají o návrhu na zvýšení poplatku pro Českou televizi na 150 korun a Českému rozhlasu...

Silných bouřek se Česko nezbaví. V pátek je doprovodí i kroupy a povodně

12. července 2024  12:06,  aktualizováno  12:10

Přímý přenos Závěr pracovního týdne přinese opět velmi silné bouřky, krupobití i lokální povodně. Podle...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 2152
  • Celková karma 27,57
  • Průměrná čtenost 1309x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.