Normálně se tomu říká skleróza. Nebo také roztržitost, záleží na situaci a na naší nátuře, jakým slovem pojmenujeme svou zapomnětlivost. Jenže po delším výzkumu v oblasti skřítkologie jsem zjistil, že to s tou naší lidskou pamětí většinou nebývá tak hrozné. Za většinou našich prohřešků tohoto typu totiž stojí skřítek Zapomínáček, který má škodolibou radost pokaždé, když se mu podaří dostat nás do problémů či rozpaků nebo nás zesměšnit.
Není to tak dávno, co si na mně Zapomínáček vysloveně smlsnul. Potřeboval jsem udělat nákup na celý týden, prošel jsem tedy ledničku, spížku a všemožné domácí prostory, v nichž se obvykle vyskytují potraviny, pitivo, úklidové prostředky a podobně, a pečlivě jsem si vypracoval seznam. Chleba, máslo, pivo, konzervy pro kočku, cenné papíry (pardon, myslím ty toaletní), však to znáte. Ještě vínko na večer, neb přijde návštěva, jogurty a spoustu další více či méně zdravých věcí. Vjedu s košíkem do obchodu, sáhnu do kapsy od bundy a nic. Kam já jsem si ten seznam vlastně dal? Pátrám tedy i v ostatních kapsách, málem bych sáhnul i do té od trenek, leč marně. Seznam jsem prostě zapomněl doma, a aby toho nebylo málo, nejspíš tam leží na stole společně s mobilem, takže ani nemohu zavolat manželce, aby mi ho odrecitovala. Nu, co se dá dělat. Jedna stará študácká pravda tvrdí, že když si člověk udělá pořádný tahák, tak ho pak ani nepotřebuje, protože se danou látku jeho napsáním vlastně naučí. Snad to tedy zabere i v případě mého nakupování. Zabralo, jenže pouze částečně. Jako na potvoru jsem si nevzpomněl na šampón pro manželku, tabletky do myčky a na pár dalších věcí, na jejichž přinesení kladla má drahá polovice takový zvláštní důraz. Doma jsem pak pochopitelně moc pochválený nebyl a cítil jsem se poněkud trapně.
Když jsem o tom však přemýšlel s odstupem času, uvědomil jsem si několik nenápadných detailů, kterými mě Zapomínáček do celé té šlamastiky vmanévroval. Ve chvíli, když jsem už, už sahal pro seznam s mobilem, způsobil průvan, takže práskly dveře na terasu a přivřely do sebe záclonu, aby se pořádně ušpinila, a ve stejném okamžiku zřejmě něčím vylekal naší kočku, která se prohnala pokojem jako naježený kulový blesk a shodila ibišek z poličky na zem. Takto vzniklá náhlá bouře pochopitelně dočista zastínila nějaký nedůležitý seznam a mobil. V obchodě potom docela zpřeházel zboží proti minule a zřejmě s ním i nějak průběžně manipuloval. Stále mi totiž strkal pod nos různé drahé lahůdky, které jsem sice nekoupil, ale jimiž mi pořádně zkomplikoval přemýšlení o tom, co je asi tak napsáno na tom zapomenutém seznamu.
Zapomínáčkův počin s mým nakupováním byl sice nepříjemný, ale v podstatě humorný, nezpůsobil žádný vážný problém. Bude to zřejmě tím, že jsem jeho starý dobrý zákazník a jemu nedá moc práce, aby se na můj účet občas pobavil. Horší je to s lidmi, kteří o sobě tvrdí, jakou mají výbornou paměť a jak se jim něco podobného prostě nikdy nemůže stát. S těmi má Zapomínáček hodně práce, ale jakmile je jednou dostane, stojí to za to. Ti pak shánějí zámečníka před zabouchnutými dveřmi v košili ve dvacetistupňovém mrazu, nákladně si usmiřují své manželky a přítelkyně, zapomenuté na benzínových pumpách, případně se snaží přemluvit své šéfy od vyhazovu poté, co zapomněli na poradu s nejdůležitějším potenciálním sponzorem skomírající firmy.
Starší články o skřítcích: Domácí skřítkové
