Možná si, milí čtenáři, ještě vzpomenete na mé povídání o domácích skřítcích, v němž jsem se před časem snažil humornou formou popsat několik typů drobných bytostí, které jsou nedílnou součástí našich domovů a které nám svou existencí někdy přinášejí menší či větší starosti, jindy pro změnu způsobují povyražení. Však se mi tito skřítkové také za mé dílo odměnili po svém a od té doby mě doprovázejí téměř na každém kroku. Například dnes jsem chtěl pomoci manželce tím, že uvařím oběd, aniž jsem tušil, že ke spolupráci na této činnosti přilákám Šmudlinku. Zřejmě se bála, aby mi neutekly těstoviny a musela pod nimi na chvíli vypnout hořák, protože když jsem je servíroval, byly nedovařené. Nu, měl jsem si je lépe ohlídat sám. Manželku pro změnu v poslední době pronásleduje Elektrouch, asi ho něčím musela urazit, protože jí zhruba v průběhu tří týdnů stihl zničit napájecí šňůru k notebooku, vzpříčit CD v mechanice, porouchat žehličku a povolit žárovku ve stolní lampičce tak šikovně, že se jevila jako spálená.
Dnes bych rád navázal vyprávěním o skřítcích trochu jiného charakteru. O takových, kteří nemusí být vždy přímo svázáni s konkrétní rodinou či člověkem, domem nebo bytem a jejichž přízně se dostává pouze některým z nás.
Pokud máte družnou a veselou povahu, rádi se účastníte všemožných oslav, milujete pořádání večírků s přáteli, prostě se umíte pořádně pobavit, pak se jistě setkáváte se skřítkem Bujarníčkem, i když o tom pravděpodobně ani nevíte. Tento veselý maličký kulaťoučký usměvavý tvoreček je patronem a zároveň obyvatelem všech dobrých hospod, vinných sklípků, domácností obývaných veselými lidmi, prostě všech míst, kde to žije. Však se také svým nenápadným způsobem stará o to, aby hostům nic nechybělo. Když se hostitel náhodou opozdí s doléváním, zacinká prázdnými skleničkami, aby mu připomněl, že hosté mají žízeň. Při servírování jídla nepozorovaně ochutnáváním kontroluje kvalitu a přihazuje z hrnců na talíře, aby se hostům dostalo větších porcí dobré krmě. Sám se nerad prezentuje ostatním, a tak je obtížné si ho všimnout. Když si však společnost hlasitě zazpívá, osmělí se a přidá se se svým tenounkým hláskem, doufaje, že jej v tom hluku nikdo nerozezná. Občas se prý dokonce někomu zjeví před očima, avšak tyto případy nejsou ověřené, protože má dobrý odhad a pro tyto příležitosti si vybírá pouze lidi ve vysokém stádiu podroušení, o nichž si je jistý, že si tento výjimečný zážitek nebudou pamatovat. Jediné, co Bujarníček opravdu nesnáší, jsou chvíle, kdy oslava končí, a hosté se rozcházejí, a proto se tyto okamžiky snaží co nejvíce oddálit. Začíná-li zábava váznout, vnukne vám téma k vyprávění, kterým celou společnost hlasitě rozesmějete. Kdyby se náhodou stalo, že vám dojde pití, Bujarníček vyčaruje novou lahev ze své tajné skrýše a nenápadně vám ji postaví přímo pod nos. Většinou si ani nevšimnete, že je načatá a maličko z ní chybí, protože musel nejprve ochutnat a přesvědčit se o její kvalitě. Když se už hosté opravdu zvedají k odchodu, uchyluje se k poslední zoufalé zdržovací taktice a snaží se jim poschovávat věci.
Na druhou stranu, někdy je to s Bujarníčkem poněkud svízelné a může vám nadělat starosti, i když nejste žádný morous. Stačí, abyste byli po celém dni pořádně unavení a uléhali do postele s vidinou brzkého ranního vstávání. Pak byste Bujarníčka od sousedů v paneláku nad vámi, případně od těch naproti přes zahrádku, nejraději poslali ke všem čertům nebo alespoň zavřeli do zvukotěsného sklepa za to, že se už třetí noc po sobě tak výborně baví.
