Podávám zde zcela seriózní a nikým neovlivněné trestní oznámení na dvě neznámé pachatelky, které se mi posmívaly a opakovaně mě sexuálně napadaly v mých čtrnácti létech, když jsem okolo jejich domu chodil do školy.
Dívky byly o víc než rok starší než já, určitě jim v té době už minulo patnáct, takže byly bez nejmenších pochyb trestně odpovědné. Když jsem se ráno co nejnenápádněji snažil míjet jejich dům, kde čekaly na další svou spolužačku, pokaždé si mě úmyslně všimly a posměšně na mě volaly: „ahoj zajíčku!“ O sexuálním podtextu jejich jednání nebylo pochyb, protože na mě přitom vyzývavě špulily rty, natřásaly nekřesťansky vyvinutým poprsím, vilně se vlnily v bocích a povytahovaly si sukně. Jejich chování jsem vnímal jako krajně nepříjemné, ale v obavě z bagatelizace svého vážného problému jsem se s tím nikomu nedokázal svěřit, dokonce ani vlastním rodičům.
Abych se obtěžování vyhnul, musel jsem chodit do školy jinou cestou, která byla mnohem delší a vedla podél lesa. To bylo pro mě zejména v zimě a tedy potmě velice nebezpečné, a já se bál, protože v lese si na mě mohl počíhat nějaký zloděj nebo nedej bože násilník. Ani mimo zimní období to nebyl žádný med, protože ona místa byla známá výrazně četnějšími srážkami než blízké okolí a já prakticky pokaždé ošklivě zmokl a několikrát to vážně odstonal.
V pozdější době jsme se souhrou příznivých náhod odstěhovali, posmívání ze strany pachatelek tím pádem ustalo a já se domníval, že mám vyhráno. Nicméně opak se ukázal býti pravdou, štěstí se ke mně obrátilo zády a já brzy zjistil, že mi jejich jednání způsobilo těžké psychické trauma.
Nikdy v životě jsem nedokázal navázat intimní vztah s žádnou ženou. Pokud jsem se s nějakou začal scházet, zdálo se být všechno v pořádku až do chvíle, než se počalo schylovat ke společným sexuálním aktivitám. Jakkoli jsem po tak bohulibé činnosti nesmírně toužil, vždycky jsem dostal strach, že vinou své nezkušenosti udělám nějakou chybu, předmět mé touhy se mi začne posmívat a použije slovo zajíček. Párkrát se mi sice podařilo tento strach překonat a postoupit o kousek dál, ale ve chvíli, kdy moje potenciální partnerka udělala nějaké mimovolné gesto, například našpulila rty k polibku, zavlnila se v bocích nebo se dokonce začala svlékat, byl konec. Probudily se ve mně vzpomínky na ty dvě posměvačné dívky, udělalo se mi fyzicky špatně a vše bylo ztraceno.
Slovo zajíček se pro mě stalo celoživotní noční můrou. Asi v patnácti létech se mi začal zdát hrůzyplný sen, který se v nepravidelných intervalech opakuje dodnes. V tom snu se ocitnu na okraji onoho lesa, okolo nějž jsem tehdy chodil náhradní cestou do školy. Prší, leje jako z konve, já jsem malým zajíčkem a chci se utéct někam schovat, abych zas nenastydnul, ale nemohu se hnout z místa. Pro zvýšení mého utrpení ke mně po chvilce přihopkají dvě vzrostlé mohutné zaječice, které mají místo čumáků obličeje pachatelek. Napřed na mě chvíli špulí rty a posměšně stříhají ušima. Poté však přitvrdí v mučení mé osoby, otočí se ke mně zadními částmi těla a z bezprostřední blízkosti přede mnou posměšně natřásají tím... No však víte čím, já se ty orgány ani neopovažuju pojmenovat, zejména když je mají zbytnělé do obludných rozměrů. Ze snu se vždy probudím celý zbrocený studeným potem, s pocitem hlubokého ponížení a někdy se mi dokonce stane, že se přitom samovolně nekontrolovatelně pomočím.
Není tedy divu, že se od té doby bojím usnout, aby se mi ten sen zase nevrátil. Z tohoto důvodu jsem chronicky nevyspalý a běžně se mi stává, že za dne usínám při jakékoli činnosti. Nejenže to vážně podkopává moje už tak chatrné zdraví, ale navíc vypadám nejmíň o dvacet let starší, než ve skutečnosti jsem, možná i o víc. Nikdy se mi nepodařilo získat řidičský průkaz, několikrát jsem usnul při cvičných jízdách, instruktoři mě za to opakovaně uráželi nadávkami a odmítali se mnou jezdit. Jednou jsem se sice s vypětím všech svých ochablých sil dopracoval až ke zkoušce z jízdy, ale když jsem usnul i při ní, tak mě zkoušející inspektor nekompromisně vyhodil. Navíc je pro mě ze stejného důvodu nesmírně obtížné sehnat práci nebo si ji dokonce udržet, pravidelně usínám při přijímacích pohovorech, a pokud jimi přesto projdu, tak na pracovišti.
Když si nedám pozor a omylem zahlédnu zajíce na obrázku, zmocní se mě třes a dostanu závrať, upadnu a většinou i omdlím. Z tohoto důvodu nemohu chodit do přírody, bojím se, že bych tam mohl na toto zvíře narazit. Jakkoli bych třeba stokrát chtěl, nemohu jíst maso, a pokud kousek nějakého omylem pozřu, tak z obavy, že by to mohl být zajíc, začnu okamžitě zvracet.
Během svého života jsem podstoupil řadu seriózních psychologických a psychiatrických vyšetření s následnou léčbou, ale nic z toho nevedlo k prokazatelnému zlepšení mého stavu. V zoufalství jsem se dokonce několikrát uchýlil k různým šarlatánům a zaříkávačům, ale ani ti mi nedokázali pomoct, akorát ze mě vymámili spoustu peněz a já se kvůli nim zadlužil.
Ze všech uvedených důvodů je zřejmé, že ony dvě ženy, na něž podávám trestní oznámení, mi tehdy svým jednáním zničily život. Pokud se je podaří vypátrat a dojde ke spravedlivému soudnímu procesu, budu po nich prostřednictvím svého právníka požadovat jednak veřejnou omluvu, odvysílanou v nejsledovanějším čase ve veřejnoprávní televizi. Za druhé pak finanční náhradu v řádu miliónů eu... totiž korun českých a nakonec za třetí vysoké tresty odnětí svobody pro způsobení těžké a nezvratné újmy na zdraví.
S úctou Váš oddaný Silvestr Králíček alias zajíček
