„Tak co ten tvůj novej objev, jak vám to funguje, Jiřko?“ Blonďatá Irena s tmavorudými nehty přejela bříšky prstů po hraně své sklenky vína a upřela zkoumavý pohled na dlouhovlasou brunetu.
Jiřka si zvolna usrkla: „No, víš, Robert je celkem fajn, ale mám jeden problém. Iri, ty jsi jediná, komu se to troufnu říct a kdo mi snad poradí. Můžu se tě na něco zeptat, nebudeš se na mě zlobit?“
„No, já čekala, s čím se na mě asi tak vytasíš, už do telefonu si zněla jako tajemnej hrad v Karpatech,“ reagovala rudonehtá. „Tak spusť.“
Dlouhovláska nevěděla, jak začít, chvilku kroutila pusou naprázdno, jakoby hledala vhodná slova. Nakonec se rozhodla pro skok střemhlav do studené vody: „Je to bezvadnej kluk... Ale chce po mně, abych s ním spala při menstruaci... A mně je to blbý...“
Irena si viditelně oddychla. Čekala, jak jí Jiřka začne brečet na rameni, že ji Robert přinejmenším dostal do spárů exekutorů a pak se tiše vypařil, ale teď z ní vypadla taková prkotina. „Prkotina?“ Pomyslela si tiše. Vždyť pro ni to taky bylo dřív těžké rozhodování. Ale teď už má dávno jasno. „Na zdraví, Jiřko,“ přiťukla si s brunetou. „Jestli chceš znát můj názor na tuhle věc, tak poslouchej. Ale, prosím tebe, neskákej mi do řeči, ono se mi o tom trochu těžko mluví.“
„Budu jak pěna.“ Bruneta zrůžověla ve tváři, dala si ruku před ústa a zavěsila se očima na rty své kamarádky.
***
Jiřko, já byla vychovaná postaru. Ještě, než jsem si stačila začít s klukama, tak mi mamka nalila do hlavy myšlenku, že ženská je při svej dnech nečistá. Před svým chlapem by o těchhle svejch problémech ani neměla mluvit a jenom mu nějak nenápadně naznačit, že je zrovna pár dní nepoužitelná.
Bylo to ve mně zakořeněný jako svatej zákon a já se toho dost dlouho držela, dokonce i prvních pár let ve svým manželství. Jarda na to byl zvyklej, bral to jako samozřejmost, doma jsme o tom nemluvili a já vlastně ani nevěděla, jakej na to má názor. Podle tý svý výchovy jsem předpokládala, že to má postavený stejně a ani by mě při mejch dnech nechtěl.
Jenomže jak léta utíkaly, přehoupla se mi třicítka a mě čím dál, tím častějc začaly napadat kacířský myšlenky. Začala jsem se ptát sama sebe, jaký by to asi bylo, kdybychom tohle dávný tabu porušili. Lákalo mě to, cejtila jsem, jak jsem při menstruaci tak nějak zvláštně vzrušivější, ale kromě tý zakořeněný výchovy mi stála v cestě ještě druhá věc. Netušila jsem, jak by se na takovej návrh koukal Jarda, jestli by mu to nepřišlo odporný.
Ale pak jsem si, Jiřko, řekla, že když o tom budu pořád mlčet, nic nevyřeším, protože jinak se doma bavíme o všem. Tak jsem zkusila zapomenout na dávný tradice od mamky a jednou večer u vínka na to doma zavedla hovor. No, asi jsem byla stejně červená jako ty teďka, když tady ty moje řeči posloucháš, ale Jarda mě překvapil. Vypadlo z něj, že už na to taky párkrát myslel, ale nechtěl mě dostat do trapný situace, tak se mi to netroufnul navrhnout.
No, holka zlatá, nebudu zacházet do detailů, ale představ si, že my to tehdá vyzkoušeli ještě ten samej večer. No, nekoukej, to víš, že jsem to měla akorát načasovaný. A jestli tě zajímá, jak to bylo dál, tak od tý doby to občas děláme jako takový malý zpestření, aby nám manželskej život nezevšedněl. Ne pokaždý, musí to zůstat trochu vzácný a ne zezačátku, když je mi blbě nebo to mám moc silný.
***
Rudonehtá blonďatá Irena vysrkla posledních pár kapek vína ze své sklenice: „Jiřko, tak to je asi všechno, co ti o tom dokážu říct. Dál už to bude jen na tobě a na Robertovi, jak se k tomu postavíte... Ale nojo, promiň, už mlčím, nepřišla jsem ti dělat školení o vzájemný partnerský toleranci...“
Poslední věta dokázala uvolnit napětí. Jiřka, která si až doteďka stydlivě zarývala nehty do dlaní nad Ireninými slovy, se najednou rozesmála: „Hele, dík, jsi zlatá, já věděla, že mi poradíš. Musím si to ještě promyslet, ale už tuším. A víš ty, co? Jestli nepospícháš, dáme ještě jednu dvojku a budeme se bavit o něčem normálním.“
Irena kývla na právě procházejícího číšníka: „Mladý pane, buďte, prosím, od té dobroty a přineste nám ještě jednou to samé.“
Počkala, až se uklonivší se mladý číšník vzdálil a mrkla na Jiřku jedním okem: „Hezkej kluk, viď? Milej a dokonce má i dobrý vystupování. Jenom to jeho růžový triko je nemožný. Myslíš, že je?...“
„Psst,“ sykla tiše dlouhovlasá. „Ano, Iri, on je gay. Chodím sem dost často na kafe a pokaždý jsem ráda, když vidím na place právě jeho.“
PS: Chcete vědět, jak to nakonec Jiřina vyřešila se svým Robertem, který po ní chtěl sex při menstruaci? Nejdřív odmítla se slovy, že je to pro ni naprosto nepřijatelné. Když zjistila, že Robert ustoupil a na svém vztahu vůči ní nic nezměnil, dala mu to časem jako dárek k narozeninám. Sice o nějaký ten den opožděný, ale o to víc překvapivý. Holt některé věci úplně přesně naplánovat nejdou.
