Tedy pardon, tlustá je ošklivé označení, zvlášť když se jedná o ženu. Zeptám se tedy raději „s plnoštíhlou nebo se štíhlou?“ neb i ta hubená zní trochu pejorativně. A též záleží na tom, k jakým aktivitám se ona otázka vztahuje.
Tak třeba k jídlu, konkrétně kdo vám to jídlo připraví, přinese a s kým ho jíte. Pamatuju na jedno období, kdy nám v závodní jídelně vydávaly polední krmi dvě kuchařky, Člověk se postavil do společné fronty a zvolna postupoval, až došel do bodu zlomu. V ten moment se musel rozhodnout, jestli bude pokračovat vlevo ke štíhlé Lídě a dá si od ní nandat na talíř kuřecí plátek nebo se vydá vpravo a nechá se od výrazně plnoštíhlé Květy obšťastnit knedlíky s vepřovkou a se zelím. Osobně nemám nic proti hubeným lidem, tím méně proti kuchařkám, ale má volba bývala jasná. Něco mí říkalo, že pokud je kuchařka hodně při těle, musí zákonitě skvěle vařit, já šel ke Květě a kochal se, jak mi svou buclatou ručkou nandává na talíř oběd.
Samozřejmě jsem si občas vzal i jídlo, které vydávala Lída, třeba když měla šunkofleky, po nichž se můžu utlouct. A taky jsem nikdy neměl jistotu, že vydávající dáma byla autorkou té dané krmě, ale musím říct, že jsem za Květina období poněkud přibral. Od výraznější nadváhy mě zachránil až Květin věk, po čase se odebrala do zaslouženého důchodu a má kila se postupně vrátila k normálu. Nikdy jsem se už bohužel nedozvěděl, jak v tomto ohledu dopadl Květin manžel, který se pro ni náhle mohl stát nejdůležitějším a možná i jediným strávníkem.
Teď příklad z jiné věkové kategorie. Květa byla zralá dáma, ale ta servírka, říkejme jí třeba Boženka, byla mladičká. Setkali jsme se s ní s manželkou ve večerních hodinách u příležitosti konzumace svatomartinské husy. Kromě Boženky, bohatě ozdobené rozkošně se natřásajícími faldíky, pobíhala v lokále po place ještě jedna hubená, té budeme říkat Majka.
Holky to neměly rozdělené po stolech, takže se u nás objevila jednou jedna, jindy ta druhá. Obě byly usměvavé a pilné, ale já nějak víc důvěřoval té faldíkovaté. Bylo znát, že má dobrý vztah k jídlu a přinesla nám porce, které se ani při nejlepší vůli nedaly zvládnout. Když viděla, jak s nimi bojujeme, tak jen suše prohlásila: „Já se vám vůbec nedivím, my to měly s kolegyní k obědu a rozdejcháváme se ještě teďka.“ A šoupla nám na stůl po dvou prťavých bavorských vdolečcích jako zákusek, abychom náhodou neřekli, že se o nás špatně stará. Aniž bych chtěl jakkoli urazit kostnatou Majku, musím říct, že Boženka byla navzdory svým kilům při tom pobíhání na place o fous hbitější a z mého pohledu i o dost hezčí.
S konzumací jídla je to nemlich to samé. Snad každý gurmán mi potvrdí, že se mu lépe stoluje ve společnosti někoho klidně prostorově výraznějšího, kdo se neofrňuje nad pořádným jídlem. S někým, kdo si dokáže nandat plný talíř kynutých borůvkových knedlíků, umí si náležitě vychutnat řádně zahuštěný gulášek se šesti houskovými olbřímích rozměrů a svůj oběd zakončí půlkou šišky domácího jablečného závinu. S ním si milovník dobrého jídla užije své kulinářské hody rozhodně mnohem líp, než kdyby mu do toho pořád kafrala nějaká oteklá nit, jak si kazí zdraví, že si z ní má vzít příklad a dát si tu fantastickou odlehčenou mrkev s uměle oslazeným čajíčkem z jetelových trojlístků.
Přeji vám dobrou chuť ve společnosti milé a usměvavé dámy, na níž se vám bude hezky koukat a kterou nebudete muset hledat u stolu zvětšovacím sklem. A jen tak mimochodem, pokud vám ta paní připadá o něco baculatější, než by podle vás mohla být, tak jí to odpusťte. Vězte, že bojovat s kily není navzdory veškeré snaze vůbec jednoduché.
