„Včera jsem slyšela, že kočky prý moc inteligence nepobraly, psi jsou chytřejší.“ Prohlásila moje dvounohá služebná, když se za brzkého nedělního rána nevrle hrabala z postele.
Z toho jejího pelechu jsem ji vytáhla já se svým bráchou Santíkem. Ochladilo se, přes noc nám vyhládlo a potřebovali jsme okamžitě doplnit zásobu energie nějakým chutným krmením. A tak jsme si ji zkrátka vzbudili.
Po snídani jsem o jejích slovech přemýšlela. Nevím, kde to slyšela a kdo to řekl, ale je to takový klasický člověčí pohled. Psi jsou od přírody smečkoví tvorové, odjakživa žili v pospolitostech, v nichž ti nejzkušenější a nejsilnější poroučeli. Ostatní je poslouchali a učili se od nich, aby nejbystřejší z nich mohli jednou převzít vedení smečky. Kočky jsou naopak odevždy samotářky a aby dokázaly přežít, musí umět žít nezávisle a rozhodovat se samy za sebe.
U dvounožců to prý kdysi bylo podobné jako u psů, pobývali též ve skupinách s přesně danou hierarchií. Dnes je to jiné, žijí v rodinách, do nichž často zahrnují i nás čtyřnohé. A přitom tu hierarchii mají, pokud vím, převrácenou naruby. Aspoň tak to chodí u jedněch dvounožců, které trochu znám od vidění.
V té jejich rodince je dospělý sameček, dospělá samička, odrostlejší lidské mládě, pes a kočka. Jeden by mňouknul, že by to mělo být jasné, sameček rozhoduje a po lidsku loví, pod ním je samička, která se stará o rodinné doupě a zbytek je až nakonec. Kromě kočky, samozřejmě, ta si dělá co, chce. A když na to přijde, postaví všechny do latě.
Jenomže ve skutečnosti to mají úplně jinak. Dospělá samička sekýruje dospělého samečka a ten musí skákat tak, jak ona píská. Mládě z něj má tak leda legraci, dělá si, co se mu zamane a doupě používá jen jako jakýsi hotel. Jediný, kdo dospělého samečka poslouchá, je ten jejich pes, který od přírody ví, co se sluší a patří. A Kočka? Ta pochopitelně neposlouchá nikoho a žije si tam s nimi podle svého.
Takže je to podle mě jasné, tu myšlenku, že psi jsou chytřejší než kočky, musel říct nejspíš sameček z téhle povedené rodinky. Zřejmě si myslí, že by tam měl být za jedničku a je uražený, když to tak není. Pes ho poslouchá, je tedy podle něj chytrý, kočka ho neposlouchá, a tak je hloupá. O ostatních si to netroufne říct, dospělá samička by s ním vyběhla a odrostlé lidské mládě by si jen posměšně zaťukalo na čelo.
My kočky jsme minimálně tak chytré jako psi, jen máme od lidí odlišnější způsob života. Nakonec mi to hned potvrdil Santík. Zatímco já přemýšlela o nesmrtelnosti chroustů, on se byl proběhnout venku a zkontrolovat stav myší. Jenomže teplota byla na rozdíl od nedávna na nule, on se vrátil vymrzlý jak rampouch a naštvaně si začal brousit drápky o křeslo.
Pak se najednou z koupelny ozvalo cvaknutí. Brácha zpozorněl, krátce pohlédl tím směrem, spokojeně zamňoukal a chytře si šel lehnout do košíčku, který nám dvojnožci dali k topení. Dobře totiž věděl, že se zrovna zapnul kotel a topení začne za pár okamžiků hřát. Příjemně si zdřímne na teplém a krytém místě, kde ho dvounohý personál nebude rušit, až začne s úklidem.
No, řekněte sami, nejsou nakonec nejhloupější ti dvounožci, když si v neděli po snídani nešli taky ještě na chvilku zdřímnout?
PS: Předchozí díl Rózčina vyprávění najdete zde.
