Uplynulý čtvrtek byl opět jedním z vybraných svátků, v nichž mají velké obchody povinně zavřeno. Podívejme se na kritéria, podle nichž bylo zřejmě rozhodováno, o kterých svátcích bude zavřeno a o kterých nikoli.
Loňského roku vstoupil v platnost zákon, který byrokratickou cestou rozdělil naše svátky do dvou kategorií podle důležitosti. O těch důležitějších zakázal prodávat v obchodech s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních. Pokusme se najít odpověď na otázku, podle jakých kritérií naši zákonodárci postupovali, když diskriminovali jedny svátky před druhými.
1. leden - Nový rok a zároveň Den obnovy samostatného českého státu - zavřeno. Svátek má dva významy a tudíž si dle zákonodárců zaslouží zařadit mezi ty důležitější. Navíc kterému papalášovi by se asi tak chtělo ráno po Silvestru vstávat a na manželčin příkaz jet nakupovat.
Velký pátek a Velikonoční pondělí. V pátek je otevřeno, v pondělí zavřeno. Z církevního pohledu je Velký pátek tradičně významnější než Velikonoční pondělí. Z „civilního“ pohledu zřejmě opačně, protože v pondělí je pomlázka. Takže fifty fifty. Další rozdíl je v tom, že o Velikonočním pondělí bylo u nás v novodobé historii volno vždycky, ale o Velkém pátku je volno teprve od loňska. Zákonodárci tedy zřejmě usoudili, že Velký pátek je mezi svátky mlaďas a tudíž na nějakou vyšší důležitost nemá nárok.
1. květen - Svátek práce - otevřeno. Den byl k velké nelibosti poslanců za KSČM omylem zařazen do nižší kategorie. Proslýchá se, že jeden z členů tohoto klubu uhodil ze vzteku pěstí do svého poslaneckého stolku s takovou vervou, až rozbil hlasovací zařízení, jehož opravu pak musel zaplatit. Z poslaneckých náhrad, samozřejmě, nikoli ze svého. Poznámka: Tuto informaci bohužel nemám ověřenou z nezávislých zdrojů.
8. květen - Den vítězství - zavřeno. Aniž bych chtěl jakkoli snižovat význam porážky nacizmu a konce druhé světové války, troufnu si tvrdit, že v tomto ohledu byli zákonodárci zcela výjimečně zajedno se skoro celým národem. Zkrátka když se zvítězí, je to potřeba oslavit a ne courat někde po krámech.
5. červenec - Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a 6. červenec - Den upálení Mistra Jana Husa - oba dny otevřeno. Ty dva nábožensky zaměřené svátky se poslanci KDU-ČSL snažili ze všech sil zařadit mezi důležitější, ale nebylo jim to nic platné. Ostatní je přehlasovali s tím, že dosť bolo víry a že pro naší převážně ateistickou společnost jeden velikonoční den zavřených supermarketů bohatě stačí.
28. září - Den české státnosti a 28. říjen - Den vzniku samostatného československého státu - oba dny zavřeno. Zde se při rozhodování ve sněmovně uplatnilo poslanecké svědomí, tedy něco, o čem se většina národa domnívá, že to ani neexistuje. Poslanci, aniž by to byli ochotni přiznat nahlas, dobře vědí, že při svém každodenním rozhodování často na úkor potřeb občanů své země podléhají různým lobbistickým tlakům a vlastním zájmům. A tak se v nich vzedmula jakási vlna vlastenectví a oba tyto pro český stát významné dny zařadili do kategorie důležitějších svátků se zavřenými velkými obchody.
17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii - otevřeno. V dnešní době se bohužel mnozí lidé snaží bagatelizovat význam 17. listopadu 1989 a sametové revoluce jako takové. Dokonce jdou tak daleko, že tvrdí, jak u nás bylo předtím líp. Tento politováníhodný názor zřejmě nějakým způsobem doputoval až k poslancům, kteří kvůli roku 1989 zařadili 17. listopad mezi méně důležité svátky. Rok 1939 se jaksi mimoděk svezl s sebou.
24. prosinec - Štědrý den, 25. prosinec - Boží hod vánoční a 26. prosinec - svatý Štěpán. Tedy jedním slovem Vánoce, velké obchody mohou být otevřené pouze o Štědrém dni dopoledne a pak už ne. Na jedné straně církevní svátky, na druhé straně prostě staré dobré Vánoce se stromečkem, s dárky a s rodinnou pohodou. Poslanci se několik dní přeli o tom, kam tyto dny zařadit, mnozí tuto vzrušenou debatu prospali. Jednomu z nich, jehož jméno ani politickou příslušnost nemohu z pochopitelných důvodů uvést, se zdál sen. Vrátil se v něm do Vánoc svého dětství a zdálo se mu, jak poslední školní den píše na tabuli křídou vzkaz přísným kantorům: „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naší třídu.“ Poté s hlasitým škytnutím procitl, čímž upoutal pozornost ostatních a svůj názor zařadit tyto dny mezi důležitější svátky kupodivu rychle prosadil. Výjimku štědrodenního dopoledne si vyžádalo několik dalších poslanců, kteří tvrdili, že nic nestíhají a každý rok nakupují dárky na poslední chvíli.
***
Co říci závěrem? Asi jen tolik, abyste předchozí odstavce brali s nadhledem, napsal jsem je spíš jako takové nedělní odlehčení od starostí všedních dní. Tedy kromě té Sametky, jejíž přínos bychom opravdu neměli znevažovat a urážet lidi kolem ní v čele s Václavem Havlem. A to dokonce ani v případě, kdyby nám za to znevažování a urážení kdokoli nabízel oněch pověstných třicet stříbrných.
A ještě jednu věc myslím zcela vážně. Celý ten zákon, jenž nutí velké obchody o některých svátcích zavřít, považuji za jedno z mnoha špatných rozhodnutí, která nám postupně kolečko po kolečku salámovou metodou ukrajují svobodu. Argument, že v mnoha státech je o svátcích také zavřeno, neberu. Nemůžeme se přece ve všem podřizovat ostatním, to bychom mohli například rovnou zbourat Karlův most s tím, že nic tak výjimečného nikde jinde na světě nemají.
