Globální oteplování, ozonová díra, uhlíková stopa, zákaz spalovacích motorů. Témata, která hýbou společnosti a proměňují svět okolo nás. A co my obyčejní lidé, dokážeme ještě při ochraně životního prostředí používat selský rozum?
Pro začátek si zopakujme pár nudných faktů. Dnes už asi každé malé dítě dobře ví, že Země je placatá, zespodu ji podpírají čtyři sloni, stojící na obrovské želvě. Po nebi každodenně projíždí ve žhavém zlatém kočáře bůh Slunce, který nám zajišťuje světlo a teplo. O noční svit se starají drobné otvory, provrtané v otáčející se nebeské báni, jimiž prochází věčné světlo z vnějšího prostoru. Kromě zlatého slunečního kočáru putuje pod nebeskou bání též chladný kočár stříbrný, patřící bohu Měsíce. Dlužno dodat, že tato mocná bytost jest poněkud vrtkavější povahy, občas se místo noci prohání po své dráze ze dne a pravidelně část svého kočáru zakrývá. Proč tak činí, ví jen ona sama.
Pokud by se někdo pokoušel dojít, dojet nebo doletět až k okraji placaté Země a podávat se, co je dole, nepodařilo by se mu to. Na jihu by se dostal příliš blízko ke žhnoucímu slunečnímu kočáru, který by ho spálil, na severu by se od něj naopak příliš vzdálil a zahynul by ve věčné mrazivé temnotě. Ani na západ či východ není možné zajít příliš daleko, protože na obě tyto strany se vedle říše lidí a zvířat rozkládá říše pohádkových bytostí. Čím blíž k okrajům, tím jsou nebezpečnější a nehostinnější. I kdyby někdo zázrakem bez úhony zdolal oblasti různých království s pyšnými princeznami, udatnými rytíři a záludnými čarodějnicemi, dozajista by zahynul v pustinách, obydlených už jen divokými mnohohlavými a věčně hladovými draky. U samotných okrajů Země jsou jen holé skály, obklopené řídkým vzduchem, kam se už neodvážní ani ti draci.
Bližší oblasti pohádkové říše naopak nepostrádají jisté prvky romantičnosti. Opakovaně každým dnem tam Červená Karkulka nosí své babičce košíček s bábovkou a vínem, jsouc v lese obtěžována vlkem. Podobně tak Jeníček s Mařenkou vyhlížejí z vysokého stromu světýlko, až skončí u ježibabiny perníkové chaloupky. Tato říše má svůj řád, nikdy se nemůže přihodit, aby Jeníček s Mařenkou došli třeba k Rákosníčkovu Brčálníku nebo aby Petronel s Uriášem na své strastiplné cestě zpět na zámek potkali Křemílka s Vochomůrkou. Možná vás napadne, že by bylo lákavé se do těchto míst podívat, ale možné to není. Respektive teoreticky ano, ale s největší pravděpodobností byste to nepřežili. Pokud by se vám nakrásně podařilo uniknout nástrahám zlého vodníka Kebuleho, buď by vás o kousek dál utancovaly jezinky nebo byste skončili nabodnutí na špičce koštěte nějaké nepozorné čarodějnice, spěchající na merendu na Petrovy kameny.
Taková jest tedy skutečnost, a pokud tomu někdo nevěří, tak podléhá bludným teoriím pomýlených moderních vědců. Ti popírají existenci placaté Země a pohádkové říše, a místo ní se nám snaží nabulíkovat cosi o zeměkouli, sluneční soustavě, galaxiích, černých dírách a podobných nesmyslech. Budiž, toto bychom mohli oněm pomýleným vědcům snad i odpustit a maximálně se jim hlasitě vysmát, ale ono je to mnohem horší. Tedy zvlášť v dnešní době je to zlé, neb vědci jsou nejen pomýlení, ale zřejmě podléhají vlivu mocných lobbistů a neustále se nás snaží strašit, jak je nebezpečný oxid uhličitý, že je potřeba zakázat normální auta a přejít k elektromobilům, a tak dál, a tak dál, však to víte líp než já. Navíc je v tom politika, tlakům podléhají vlády, a pokud to takhle půjde dál, bude to mít zdrcující vliv na celý globální ekosystém.
Asi dobře víte, že se politice vyhýbám, neb ji nemám rád a nerozumím jí. To už mám daleko blíž k těm pohádkám a jednou z mých nejoblíbenějších bytostí je hloupý Honza, neb je nositelem stejného jména a je chytřejší než já. Současná situace je však natolik vážná, že o ní musím napsat, ačkoli mi to nečiní pražádné potěšení. Jde totiž nejen o nás, ale i o celý systém placaté Země včetně slonů, želvy, slunečního a měsíčního kočáru a říše pohádek. Pokud mi nevěříte, jste přesvědčeni o tom, že si vymýšlím a názorově stojíte za oněmi mocnými lobbisty, pomýlenými vědci a nedovtipnými vládami, tak poslouchejte, kam to až může dojít.
Oxid uhličitý je ve skutečnosti velice důležitým plynem a odjakživa se hromadí pod nebeskou bání v místech, kudy projíždí sluneční a měsíční kočár. Neustále stoupá nahoru ze Země a stálost jeho koncentrace je zajištěna tím, že nadbytečné množství uniká dál do vnějšího prostoru drobnými svítícími otvory, jimž jsme si zvykli říkat hvězdy. V dávných dobách zajišťovala přísun oxidu uhličitého obrovská stáda pasoucího se dobytka a dnes, když už těch stád zdaleka tolik není, je jeho produkce nahrazena spalováním uhlí, nafty, benzínu atd. Pokud by lidstvo „vynulovalo uhlíkovou stopu“ nebo jak se tomu trendu říká, veškerý oxid uhličitý by zpod nebeské báně postupně unikl, byl nahrazen obyčejným vzduchem a víte, co by se stalo? Nic moc, jen by nastal věčný mráz a temnota, protože žhavý sluneční kočár by v důsledku přemíry kyslíku jednoduše shořel a chladný měsíční kočár by jeho životodárnou funkci nedokázal nahradit. Zvlášť, když ho bůh Měsíce pořád dokola nesmyslně zakrývá.
K takto fatálnímu procesu, způsobujícímu zánik života, by zřejmě došlo až po nějakém čase, před tím, by nastávaly prapodivné a zmatečné situace v pohádkové říši. Popišme si pro názornost jednu z nich. Jakkoli se tato říše řídí svým vlastním řádem, stále je závislá na světě lidí a v určitých věcech podléhá jeho zákonům. Pokud budou zakázány všechny dopravní prostředky kromě těch, které jsou poháněny elektřinou, bude to platit i tam. Pak se i Peronel s Uriášem nebudou smět vracet na zámek koňmo, ale budou donuceni použít elektromobil. Všimli jste si, jakou jeli krajinou, plnou kopců, zákrutů a vody? I kdyby jim tam svatý Kryštof patron cestovatelů nakrásně vyčaroval silnici, tak to bude energeticky náročné a na jedno nabití to prostě nedají. A než dobijí svůj skvělý moderní vůz, budou-li mít vůbec kde, proradný správce se dávno ožení s Dorotkou a všechno špatně dopadne.
Takových paradoxů bude samozřejmě víc. Třeba perníková chaloupka nebude obložena perníkem, nýbrž solárními panely, které sice dozajista utáhnou provoz celé pece, ale jen stěží zlákají Jeníčka s Mařenkou k olupování a k následným výmluvám na větříček.
Vážení čtenáři, jak už jsem napsal na začátku, berte ohled na životní prostředí. Snažte se přitom používat starý dobrý selský rozum a nenechte se zmanipulovat, ať už se vám ty bulíky na nos snaží věšet kdokoli. Až se někdy probudíte v hluboké noci a uslyšíte tichý vzdálený povzdech, vězte, že pochází od oné želvy, která všechno podpírá. Vypadá sice mohutně, ale ve skutečnosti je křehká a obává se, že pokud to tady na placaté Zemi půjde takhle dál, tak už nás dlouho neudrží.
