Zakvílení brzd, doprovázené klasickým zvukem smýkajících se kol po vlhké a olezlé vozovce. Bum, bác, prásk, už byli v sobě. Naštěstí šlo tentokrát jen o plechy, nehoda se obešla bez zranění.
Čekal jsem dnes ráno na autobusové zastávce a krátil si chvíli pozorováním okolí. Na hlavní „staré poděbradské“ začínal pomalu houstnout provoz. Na teploměru za oknem tři stupně, vozovka vlhká, teplota jejího povrchu se blížila k nule. Je tam čtyřicítka, s rychlostí to nikdo nějak zvlášť nepřeháněl, frajeři asi ještě spali.
Z uličky v zástavbě chce vyjet fordík, chystá se na Prahu, čeká ho odbočení doleva. Špatně to odhadne, než aby počkal na hranici křižovatky, vystrčí do vozovky celý čumák. Přes metr auta. Levou stranu si nehlídá, kouká se doprava a čeká.
Zleva přijíždí škodovka, najednou vidí, jak se jí do cesty vysouvá ten fordíkův čumák. Objet ho nemůže, v protisměru jede náklaďák. Řidič dupne na brzdu, nedobrzdí.
***
Rychlost škodovky nešlo v ten moment přesně odhadnout, jestli jela přes povolených čtyřicet, tak rozhodně jen o pár kilometrů, možná ani to ne. Chyba byla jednoznačně na straně forda, řidič byl neopatrný a prostě nedal přednost. V dané situaci se srážce už nedalo zabránit.
Pneumatiky škodovky jsem zblízka neviděl, ale společně s pohotovou reakcí řidiče hrály v tu chvíli rozhodující úlohu. Pokud byly zimní, s největší pravděpodobností zabránily vážnějším následkům. Jestli se však mýlím a byly letní, došlo jejich vinou k úplně zbytečné nehodě.
***
Letošní podzimní ochlazení bylo prudké, během pár týdnů jsme se z léta náhle ocitli na prahu zimy. Déšť, mlha, dlouhá tma, námrazy, v některých oblastech už dokonce sníh, pro řidiče nic příjemného. Je tedy nevyšší čas na obutí zimních gum. Nejde přece jen o to, že někde v horách na letních nevyjedeme kopec a zablokujeme silnici, že se bez vážných následků s někým zlehka sťukneme, případně že se sami bez cizího přičinění pomaličku sesuneme do škarpy.
Jde o mnohem víc. Jde o život, a to navzdory tomu, že do povinnosti zimních pneumatik ještě nějaký čas zbývá. Až se vinou naší liknavosti stane někomu něco skutečně vážného, výmluva „vždyť ještě není listopad,“ nám bude houby platná.
