Poslal bych je všechny na Sibiř!
Úplně vpředu stál piják. Ne, nemyslím savý papír, který se používal do školních sešitů, myslím chlapíka s červeným houbovitým nosem a chraplavým hlasem. Zřejmě doteďka nasával v přilehlé hospodě svou denní dávku, než mu zavolala manželka, aby se konečně uráčil dostavit domů. Byl jejím požadavkem zjevně otráven a neponechával jej bez komentáře.
Autobus zastavil o pár metrů dál, než bývá zvykem, hlouček přepravy chtivých cestujících se přeskupil a červenonoska se rázem ocitl na posledním místě. „Cvak, píp, čtrnáct korun, třicet, v pořádku, jděte dál...“ nastupoval jeden človíček plynule za druhým, než se celý proces u několika lidí po sobě najednou zadrhnul. Těmi několika zadrhávači se ukázaly být ukrajinské ženy a dívky, některé z nich tudy zřejmě cestovaly poprvé, jiné ještě neměly proces nástupu a placení dostatečně zažitý. Nevěděly co a jak, pokynům řidiče moc nerozuměly a prostě zdržovaly asi tak, jako by se to mohlo stát komukoli z nás někde na zastávce v cizojazyčné tramtárii, kde to neznáme.
S každou další zadrhnuvší se Ukrajinkou červenonoskův už tak brunátný obličej zrudnul o krapet víc a z jeho úst se kromě alkoholových výparů linulo naštvanější a naštvanější bručení. Chápu jeho rozladění, napřed ho vyrušila manželka od spořádaného nasávání, pak ho předběhl celý hlouček, on musel čekat na rozpáleném nástupišti se sluncem pražícím mu do očí a k dovršení všech útrap ho teď ty zpropadené ťulpasky Ukrajinky zdržují. Však jim to taky dal pořádně sežrat svou závěrečnou větou, těsně než konečně nastoupil, rozvalil se na čtyřsedačce a hluboce usnul, pořádně nahlas prohlásil: „Poslal bych je všechny na Sibiř!“
Výkřik osamělého piana nebo hlas, reprezentující náladu mezi lidmi?
Ano, je pravda, že přítomnost ukrajinských utečenců před ruskou agresí přináší změny do našich životů a mnohé z nich nás nutí vzdát se části zažitého pohodlí. Je taky pravda, že současná ekonomická situace a strmý růst životních nákladů s tím vším úzce souvisí. Sečteno a podtrženo, někteří z nás docházejí k závěru, že kdyby tady ti Ukrajinci nebyli, žilo by se nám líp. Jenomže řekněte sami, copak oni za to mohou? Oni si k sobě povolali Rusy, aby je vraždili, mrzačili a znásilňovali, obrali je o svobodu a ničili jim jejich vlastní zemi? Ale kdepak, jsou tady proto, aby mohli normálně žít a pracovat aspoň trochu tak, jak byli zvyklí ze svých domovů. Netvrdím, že jsou všichni slušní a poctiví, vděční a uctiví, ale to je tak všude a ruku na srdce, též mezi námi domácími se najde určité procento podvodníků a vykuků. A přitom mnozí z těch ukrajinských utečenců se z touhy po vlasti vracejí zpátky domů navzdory tomu, že nevědí, co je tam čeká.
Nechci zde nikoho soudit, ale měl bych takový maličký návrh pro červenonosku a jemu podobné. Ať se zkusí sami podívat do toho pekla a prožít tam celičký předlouhý jeden jediný den v kůži Ukrajinců, kteří válčí za svou vlast nebo kterým se nepodařilo utéct a padli do ruských rukou. A až se odtamtud vrátí, pokud to ovšem přežijí a nepodělají se z toho v prvních pěti minutách, pak ať si klidně nadávají.
Jan Pražák
Úskalí živočišných biopotravin
„Tyhle jogurty jsou bio, ty si koupím a pro manžela je vezmu taky. Jsou lepší, protože v sobě nemají žádnou škodlivou chemii. Věrko, ty si je nevezmeš?“ Optala se vemlouvavě postarší kudrnatá černovláska své kamarádky.
Jan Pražák
Věrná až za hrob?
Celé to strastiplné období začalo v jaře před pěti léty, když Zdeňkovi diagnostikovali zhoubný nádor v pokročilém stádiu. Spokojený život celé rodiny se tehdy ze dne na den zhroutil a změnil v čekání na zázrak.
Jan Pražák
Arture, ty rošťáku, ty se mi snad zdáš!
Nebudu ten šumavský penzion jmenovat, sice by si to zasloužil, ale reklama zde není povolená. Řeknu jen, že šlo o rodinný podnik nedaleko Kašperských hor, ve kterém jsme se stavili loňského podzimu na pár dní v rámci dovolené.
Jan Pražák
Intrikánka
„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se mě nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.
Jan Pražák
Mala pečovatelka
Mezi Vánocemi a Novým rokem se v naší závodní jídelně pravidelně nevaří a my strávníci býváme nahraní. S heslem: „nalov si, jak umíš“ jsem si prvního dne skočil do řeznictví a zakoupil teplou sekanou v housce.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Z Kolumbie pašoval tašku plnou kokainu, v Praze na letišti ho zadrželi celníci
Na konci minulého týdne zadrželi celníci na pražském Letišti Václava Havla cizince, který měl ve...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 48 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 48 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,74
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.