Třídíte odpad? Hloupá otázka, dnes třídí odpad prakticky každý. Spíš bych se měl zeptat, jestli třídíte tak nějak normálně nebo jestli patříte k nesmiřitelným třídičům, jejichž počínání hraničí s ekoterorizmem?
Tihle lidičkové jsou schopni zacházet do takových extrémů, že pokaždé, když například dokouří krabičku cigaret, maličký umělohmotný obal vhodí do žluté nádoby a papírový zbytek do modré. Přitom se jsou schopni vypravit k nejbližším barevným kontejnerům na několikakilometrový výšlap, a pokud si všimnou, že vy neuděláte to samé, udělají vám přednášku o porušování zásad ochrany přírody. Normální třídič takové detaily pochopitelně neřeší, a pokud je kuřák, prázdné krabičky hází jednoduše do odpadkového koše. Nicméně věřte mi nebo ne, tihle zarputilí třídičové jsou nyní v přímém ohrožení života.
Začnu však trochu oklikou. Možná si ještě vzpomenete na reportáž z nejmenovaného (a snad i jediného) pivovaru v centru Olomouce, v němž se pivo nejen popíjí,...
...ale kde se jeho odpad následně recykluje do označených mušlí podle stupňovisti,...
...aby se ve finále znovu uvařil a nabídnul hostům.
Tedy proces, který by se dal bez nadsázky nazvat pivoběhem života.
Tak jako se pachatelé s oblibou vracejí na místo činu, i já se Soňou jsme v rámci jarní dovolené zavítali zhruba po půl roce v ona místa znovu. Tentokrát nešlo o večerní posezení s blogerskými přáteli, ale o pouhý krátký oběd, takovou přestávku mezi obdivováním jednotlivých krás rozkvetlé hanácké metropole.
Dali jsme si meníčko, chutné francouzské brambory za přijatelnou cenu a k nim pochopitelně pivo. Jak jinak, když je člověk přímo u zdroje. Jakožto milovníci klasických piv jsme se vyhnuli aktuálně nabízené ochucené ovocné třináctce a zůstali u hořké desítky (tu miluju já) a lahodné dvanáctky (na té pro změnu ujíždí moje choť).
Nicméně všimli jsme si dvou mladíků, kteří onomu propagovanému třináctistupňovému moku neodolali a zvesela si jej užívali ve velkém.
Ti kluci byla taková zvláštní dvojka, to vám tedy povím. První byl celkem obyčejný, ale ten druhý byl fakt exot. Neustále svého kamaráda poučoval o důležitosti ekologie, o neblahém vlivu lidské činnosti na životní prostředí, o uhlíkových stopách, o nutnosti rychlého zavedení elektromobilů, o nebezpečí odpadů z jaderných elektráren, a tak dál, a tak dál. Mluvil hodně nahlas, aby ho všichni slyšeli a při své přednášce klad důraz na vlastní důležitost. Už, už jsem si ho představoval, jak se se skupinou sobě rovných přivazuje ke kolejím nebo drží hladovku před vraty rafinerie. Pochopitelně zdůraznil i nutnost striktního třídění odpadu a dokonce šel i příkladem. Po obědě vytáhl z aktovky dvě malé krabičky, do modré odložil papírový ubrousek a do hnědé dřevěné párátko, kterým se předtím pošťoural v zubech.
My se Soňou též dojedli a dopili, a jak už to bývá, nadešla potřeba recyklovat pivní odpad. I odebral jsem se na WC a tam si všiml, že třináctistupňová mušle je mimo provoz. Neřešil jsem, má zkonzumovaná desítka by do ni stejně nepatřila.
Kdo však onu mušlovou výluku řešit musel, byli ti mladíci. Jako první vstoupil do místnosti ten obyčejný, pohlédl na cedulku, načež krátce zaváhal u dvanáctistupňové mušle, ale asi mu přišlo hloupé „házet plast do papírů,“ tak nakonec skončil u „směsného odpadu.“ Tedy v kabince se sedacím záchodem.
Ekolog to měl o poznání horší. Asi fakt už strašně moc musel, protože se vůbec nerozhlížel, automaticky přistoupil ke třináctistupňové mušli, rozepnul se a tasil. Výlukové cedulky si všiml úplně na poslední chvíli, když už pomalu povoloval svěrač. Zbledl. Co zbledl, rovnou zezelenal, couvnul a zatáhnul zpátky. Uvědomil si, že on, samotný Ekolog Veliký Prví Zarputilý nesmí za žádných okolností porušit svou třídící víru, i kdyby ho to mělo stát život. Otočil se, vyvrávoral z WC a jeho cesta zpět ke stolu byla vpravdě křížová. Totiž odskákal ji se zkříženýma nohama a od močopuzení se mu křížily i prsty na rukou.
Nadešel čas obdivování dalších olomouckých krás, a tak jsme se Soňou zaplatili a opustili lokál. Ušli jsme asi dva bloky, když v tom se okolo nás prořítila houkající sanitka se zapnutým majákem, která vzápětí smykem zabrzdila před pivovarem. Ač mám rád přírodu a její zákony považuji za nejlepší, jaké kdo kdy vymyslel, její fanatické ochránce za každou cenu fakt nemusím. Nicméně smrt bych tomu zarputilému třídiči pivního odpadu nepřál. A tak doufám, že včas omdlel a záchranáři ho stačili vycévkovat dřív, než se mu protrhne močák.
