Paní doktorka

„Lenko, podívej, tatínek je chirurg, já očařka a tebe jednou taky čeká lékařská fakulta. My ti do toho samozřejmě nechceme mluvit, ale je přece jasné, že tvůj životní partner bude taky doktor.“  

Lenčina matka Julie odložila příbor, obřadně si otřela rty ubrouskem a významně pohlédla na svého manžela. „Anebo aspoň inženýr.“ Přikývl Karel a s chirurgickou přesností začal rovnat nádobí od nedělního oběda do myčky. Lenka šla do let, kdy její vrstevnice začínaly randit s klukama, a tak matka usoudila, že je třeba udělat jasno. Jenomže dcera tyto její opakované řeči moc nevnímala. Kluci pro ni jakoby neexistovali, podobně jako spousta dalších věcí v životě. Jediné, co ji doopravdy zajímalo, byly zuby. I ona měla jasno. Většinu svého času trávila v odborných knihách o zubním lékařství a už teď na gymnáziu by leckterého medika dokázala strčit do kapsy.

***

„Jen jí nech, teprve za rok dostuduje, na mužský má pořád dost času,“ snažil se Karel uklidnit svou manželku. Uplynulo osm let, Karlovi kromě několika zarámovaných diplomů přibylo i pár šedin a v Juliině hlavě uzrál plán. Celkem zbytečně ztišila hlas, dcera by ji přes dvoje dveře stejně neslyšela: „Ten Petr z naší kliniky, víš, ten mladý doktor, jak jsem ti o něm už vyprávěla, v neděli bych ho pozvala na oběd a trochu ho spolu oťukneme, co myslíš?“ Karlovi se sice tenhle předpotopní způsob výběru partnera pro dceru moc nelíbil, ale Julii nechtěl odporovat. Zítra ho čeká náročná operace, a tak se nemůže rozptylovat nějakým zbytečným sporem s manželkou.

U Přikrylů jako by se kolo času zastavilo a se skřípotem otočilo do předminulého století. Petr se stal postupně součástí jejich rodiny a než se pořádně rozkoukal, zjistil, že se s ním počítá jako s Lenčiným budoucím manželem. Nebylo mu to proti mysli, láska má spoustu podob a mnohé z nich dokážou být pěkně zavádějící. Lenka ho okouzlila svým chladem, stala se pro něj vytouženou ledovou královnou. Ne, že by ho přímo odmítala, občas si na něj udělala trochu času a někam s ním vyrazila, ale myšlenkově šel jaksi mimo ni.

Když se mu konečně podařilo dosáhnout vrcholu sblížení a dostal ji do postele, i tam zůstala chladná a netečná. Lenka jakoby nevnímala jeho žhavou vášeň, však ani nemohla, když byla duchem někde mezi zubními implantáty. Snad si ani neuvědomila, že ve věku, kdy už její vrstevnice mají své děti, sama teprve přišla o panenství. Petr si to však špatně vysvětlil, její netečnost četl jako absolutní odevzdání a projev skutečné lásky.

***

„Pane Dvořáček, ta šestka vpravo nahoře musí ven.“ Lenka před třemi léty dostudovala, předloni se vdala za Petra, žili ve vilce jejích rodičů. Ačkoli ji manžel snad denně přesvědčoval, na mateřství neměla ani pomyšlení. Jakpak by taky mohla mít, když se konečně dostala k pořádné práci. Jasné světlo nejmodernějšího zubařského křesla odhalilo celou pravdu o šestce vpravo nahoře v ústech pana Dvořáčka. „Nejdřív to zkusím normálně a když to nepůjde, vyndám ji chirurgickou cestou. Ale nemusíte se ničeho bát, jsme tady na to zařízení... Sestři, pojďte mi podržet hlavu.“

Pan Dvořáček, takto automechanik se specializací na kamiony, se odevzdaně usmál. „Jen do toho, paní doktorko, však já něco vydržím.“ Tahle ženská ho vyloženě přitahovala, ale to víte, zubařské křeslo spolehlivě zmrazí touhy i toho největšího milovníka.

Lenka opatrně nasadila kleště na zub odsouzený k zániku, zapáčila, zatáhla a ... a nic. Ani se nehnul. Ještě jednou, tentokrát do toho vložila veškerou sílu svých útlých ženských rukou. Zase nic. Tak do třetice a naposledy, pokud se ani nehne, bude holt muset řezat. Zatáhla a najednou ucítila sevření medvědích tlap na svých rukou. Tedy tohle se jí ještě nikdy nestalo, aby se pacient sám snažil pomáhat s trháním. To přece nejde, to je proti všem pravidlům extrakčních postupů. Jenomže než stačila otevřít ústa, aby to panu Dvořáčkovi zatrhla, medvědí tlapy přidaly k sevření mocný tah. Už jenom instinktivně přidala zkrut, maličko upravila směr a najednou šup, šestka byla venku.

Lidské tělo je nevyzpytatelné a Lenka si po tom bezprostředním fyzickém kontaktu s medvědími tlapami najednou uvědomila, jak málo o něm i po létech studií vlastně ví. Ty tlapy v ní otočily nějakým záhadným vnitřním vypínačem, o jehož existenci neměla nejmenší tušení a proměnily ji v ženu.

***

Nedělejme však z příběhu našich hrdinů červenou knihovnu a rozlučme se s nimi krátkým pohledem na jejich současné bytí. Petr se po rozvodu celkem rychle vzpamatoval a došlo mu, že si napříště bude muset najít takovou ženu, která o něho bude doopravdy stát.

Lenka určitě nepřestane být skvělou zubařkou navzdory tomu, že se odstěhovala do jiného města, stala se paní Dvořáčkovou a zrovna teď se pyšně prochází v parku s kočárkem.

A Lenčiny rodiče? Ti dopadli asi nejhůř. Julie rezignovaně odhodila příbor do prázdného talíře a obrátila se na svého manžela: „Karle, můžeš mi proboha říct, co jsme udělali špatně? Vždyť jsme jí dali všechno. Mohla tady s námi a s Petrem spokojeně bydlet v krásné vilce obklopena láskou. A ona se spustí s nějakým opravářem náklaďáků. Bože můj, já jsem z toho tak nešťastná.“ „Kdyby to byl aspoň inženýr.“ Přikývl Karel a s chirurgickou přesností začal rovnat nádobí od nedělního oběda do myčky. Juliina zatvrzelost se mu sice vůbec nelíbila, ale nechtěl své ženě odporovat.

V pondělí ráno cestou na kliniku zavolal Lence, jako to dělal téměř každý den. Doufal, že se dožije chvíle, kdy Julie vezme mladé na milost a on se s nimi nebude muset stýkat potají.

PS: Za účelem zachování soukromí zúčastněných jsem v článku změnil jména aktérů příběhu a drobně pozměnil okolnosti.