To je pořád řečí o dvojí kvalitě potravin. Lidé si stěžují, jaké je u nás k dostání nekvalitní zboží proti ostatním evropským zemím, ale přitom to vůbec není pravda. Nevěříte? Taky jsem to nejdřív nedokázal pochopit.
Začněme však pěkně od začátku. Odjakživa nerad kupuju vajíčka. Už od dětství, když jsem luštíval seznam potravin, s nímž mě vyslala do krámu maminka, až po dnešní dny, kdy mě tímto důležitým dokumentem vybavuje manželka, mívám u položky „10 vajec“ rozporuplné pocity. Na jednu stranu se těším na vejce natvrdo, naměkko, smažená a všelijak jinak připravená, protože je mám rád, ale na druhou stranu mi zatrne, neboť je mi jasné, že to zas nějak zvorám. Že přinesu nejmíň jedno, ne-li víc naťuknutých, protože jsem se buď pořádně nepodíval do krabičky nebo jsem je cestou domů rozbil.
„Vem deset vajíček,“ přečetla manželka ze svého lístečku, když jsme dnes dopoledne dorazili do čelákovického obchodu.
„Můžou bejt hnědý?“ Optal jsem se naivně, nevěda, zda budou určena k barvení pro pondělní koledníky.
„No jasně, z těchhle budu dělat nádivku. Ale nezapomeň kouknout, jestli nejsou rozbitý!“
A bylo to tu zas. Na jedné straně obrovská radost a těšení, protože Soňa umí tu nejlepší velikonoční nádivku na světě. Cože? Že to není pravda a tu nejlepší dělá vaše manželka? Ano, chápu, co chlap, to jiný vkus. Nojo, ale zároveň jsem se vylekal. Sáhl do regálu, vzal krabičku s obalem, lákajícím mé oči na český výrobek, posuďte sami:
Krabičku jsem pootevřel, rychlým pohledem zkontroloval, že obsahuje deset neporušených slepičích produktů, šoupnul do košíku a vydal se k regálům s pivem.
***
Musím uznat, že mám hodnou a shovívavou ženu. Vůbec se na mě nezlobila, když mi doma ukázala tohle:
Dokonce prohlásila, že za to nemůžu, protože ta prázdná a uvnitř čistá poloviční skořápka byla v krabičce narafičená tak, aby se tvářila jako normální vajíčko.
O to to však bylo pro mě horší. Kdyby mi vynadala nebo aspoň utrousila poznámku, že místo na vajíčka jsem zas určitě koukal po ženskejch, snad bych se nějak bránil, ale takhle jsem se cítil fakt trapně.
Jak mi to přišlo blbý, začal jsem svolávat hromy a blesky na ten čelákovický krám, cože to místo pořádného kvalitního zboží prodává za krámy. Taky jsem nadával na slepičárny, že to snad dělají schválně, aby ušetřily na zákaznících. A jak jsem byl v ráži, nezapomněl jsem dodat, že takhle je to u nás s lecčím. Že jogurty jsou plněné sotva do půlky kelímku, a to ještě samým škrobem. Že tu klobásu, co jsem si koupil minule, jsem musel vyhodit, protože se zkazila, když byla do rána v lednici. Nakonec jsem celý svůj chmurný proslov završil větou: „Něco takovýho by se v pořádný zemi, třeba v Německu nebo v Rakousku rozhodně nemohlo stát.“
Manželka se na mě stále dívala shovívavým pohledem, zřejmě si myslela své a prohlásila, abych si to tak nebral. Nu a mně došlo, že ona má pravdu a já se mýlím na celé čáře. Že jsem vedle jak ta jedle, všechno je úplně jinak a my máme ve skutečnosti to nejlepší a nejkvalitnější zboží v Evropě, ne-li na světě.
Vajíčka totiž obsahují spoustu nezdravého cholesterolu a bůhví jakých dalších nebezpečných látek. V jogurtech je pro změnu příliš mnoho tuku a uzeniny jsou vyloženě životu nebezpečné. Takže, každé chybějící vajíčko, polovičatý škrobový jogurt, uzenina, která se zkazí je projevem toho, jak o nás zákazníky výrobci a prodejci potravin pečují. My to sice zatím nedokážeme ocenit a považujeme jejich zboží za šlendrián, ale oni se o nás a o naše zdraví starají daleko líp, než jak to činí jejich kolegové v jiných zemích, třeba zrovna v tom Německu nebo v Rakousku. Takže než abychom nadávali, měli bychom jim za to být vděční, vážit si jich a odpustit, pokud je nějaké zboží u nás náhodou trochu dražší než za hranicemi.
PS: Přeji všem pohodové Velikonoce, ať vám ty nádivky, beránci, králíci a ostatní lahůdky od vašich partnerek, maminek a třeba i dcer chutnají, protože ony je opravdu dělají ze všech nejlepší. A jestli se za ně můžu trochu přimluvit, v pondělí se o ně dobře postarejte, aby vám bez ohledu na nějaké ty roky dlouho vydržely mladé.
