O blahodárných účincích smíchu na lidský organizmus nelze pochybovat. Člověk nemusí být zrovna odborník, aby věděl, že smích léčí jak duši, tak i tělo. Když se něčemu pořádně zasmějeme, odsuneme své starosti aspoň na chvíli někam do ústraní a uleví se nám od nich. Rozchechtáním pořádně prokrvíme svůj organizmus a posílíme tak krevní oběh. Navíc bych se vůbec nedivil, kdyby se nám přitom v mozku uvolnila nějaká veskrze prospěšná látka.
Bylo by ode mě bláhové, kdybych se pokoušel roztřídit smích do různých kategorií a postihnout je všechny z hlediska zvuků, které smějící se člověk vydává a příležitostí, při nichž se směje. Něco takového by určitě vydalo na menší encyklopedii, kterou bych vytvořit nedokázal. A tak bych se rád letmo dotkl aspoň pár druhů smíchu, potěší mě, když se mi podaří vás trochu rozesmát.
Utajovaný smích
Člověk by se neměl smát někomu, komu se něco nepodaří, případně přihodí nějaký karambol, a když už se smíchu neubrání, měl by se jej snažit aspoň utajit.
Stalo se mi to před léty na jakémsi povinném školení. Lektor byl z kategorie lidí, kteří si na sobě velmi zakládají a frekventantům dávají s oblibou najevo svou nadřazenost. Prostě jakoby svým přístupem říkali: „Pokusím se vás to naučit, vy tupci, i když je mi předem jasné, že je to házení perel sviním.“
Po školícím obřadu následoval povinný společný oběd, my už jsme toho človíčka znali a věděli jsme, že pokaždé vehementně cloumá slánkou nad svým talířem. Netuším, jestli mu tehdy někdo lehce poodšrouboval víčko nebo zda šlo o čirou náhodu, ale po prvním zacloumání mu celý obsah té slánky společně s víčkem skončil v polévce. Cáklo to a trochu té polévky mu pro změnu skočilo na kvádru. Bylo to na mě příliš silné a navíc jsem měl právě porci své polévky v ústech, a tak se mi nepodařilo utajit svůj smích a vyprodukoval jsem mocné vyprsknutí. Naštěstí jsem v tom nebyl sám a lektor měl v tu chvíli dost starostí se svou kravatou. Faktem však je, že od příště už nás školil někdo jiný, tentokrát pro změnu normální. Jen jsem se nikdy nedozvěděl, jestli ta změna nějak souvisela s příhodou se slánkou.
Zvířecí smích
Víte, že i zvířata se dokáží smát, například psi a kočky? Říká se, že pes když se směje, tak vrtí ocasem, leč já jsem přesvědčený o tom, že se umí smát i obličejem. Máme sousedy, kteří žijí v symbióze s veselým extrovertním vestíkem, který nám vždy běží naproti ke dveřím, když k nim přijdeme na návštěvu. Považuje nás zřejmě za členy své širší smečky a vítá nás nejen svým ohonem, ale též tlamičkou roztaženou od ucha k uchu. Nechá se poplácat, odmění nás oskákáním a pak si jde po svých, ale po celou návštěvu občas přijde a zvesela nás drcne čumáčkem.
Troufám si tvrdit, že kočky znám dobře, odmalička mě provází životem. Nikdy se mi však nestalo, že by se mi kočka vysmála, když jsem něco pokazil, i když někteří lidé tvrdí, že se tím setkali. Mám za to, že kočky se smějí jinak, když má kočka radost, že vás vidí, rozběhne se vám v ústrety se vztyčeným ocasem a přitom vydává vrkavé zvuky, prostě se na vás směje.
Na druhou stranu jsou kočky citlivé a urazí se, když se jim člověk vysměje. Jednou se nám stalo, že dávná kočka Madlenka honila motýla, ten jí pochopitelně uletěl a ona ladně přistála doprostřed keříčku levandulí. My se jí vysmáli a ona s námi za trest celý den nemluvila.
Smích jako pomocná ruka
Doteď to byla legrace, ale teď chviličku vážně. Smíchem můžeme pomáhat svým blízkým. Nejen tím, že jim řekneme něco, nad čím se od plic rozchechtají, ale též tím, že se na ně budeme úplně obyčejně usmívat. Tam, kde nejsou slova na místě nebo kde nejsou nic platná, stačí si na chvilku sednout, vzít toho člověka za ruce a beze slova se na něj usmívat, pokusit se mu tak dát najevo, že v tom není sám. Dodat mu tímhle způsobem špetku optimizmu a životní energie. A když nám ten člověk není natolik blízký, že by mu takové gesto mohlo připadat nevhodné? Pak se na něj usmívejme jen očima a pohlaďme ho pohledem. On to sice možná vědomě ani nepozná, ale jeho duše určitě ano.
Smějme a usmívejme se tedy co nejčastěji a co nejvíc. Nic nás to nestojí a třeba tím nakazíme i lidičky, kterým zrovna do smíchu není.
