O nevrlém řidiči a ochotné úřednici
Nicméně tentokrát to bylo úplně obráceně. Zelená kartička se jí zlomila v ruce ve chvíli, kdy se ji chystala přiložit ke čtečce při nástupu do autobusu. Bodejť by se nezlomila, když bylo venku mínus dvanáct a kartička dost dlouho mrzla v kabelce.
„Co mi to sem strkáte, ukažte?“ Optal se řidič na konečné, když se snažila držet obě půlky kartičky tak, aby se předplacené jízdné přece jen načetlo.
„Asi to ruplo mrazem, ale nabitou ji mám. Vždyť mě znáte, jezdím tady každý den,“ snažila se mu to vysvětlit.
„To by mohl říct každej. Dejte to pryč a pěkně si zaplaťte čtyřicet korun.“
Hrabala v peněžence, drobné neměla, podala mu pětistovku.
„Tohle vám nevezmu, musíte mi dát menší. Jestli nemáte, jděte si někam rozměnit.“
„Nojo, ale to mi ujedete a další spoj pojede až bůhví kdy.“
„To mě nezajímá.“
„Takže já mám předplacenou jízdenku, mám i peníze a vy mě nevezmete? To si snad ze mě děláte legraci!“
Byla už hodně naštvaná a očima metala blesky, kterými by se dalo podpálit v kamnech. Řidič od ní nakonec s velkou nechutí a remcáním přijal tu pětistovku, prodal lístek a vrátil nazpět.
***
Druhého dne zašla hned po ránu na úřad, kde se tyhle zelené kartičky vydávají. Předem se rozloučila s dvoustovku, tolik totiž stojí výměna na místě z jiného důvodu, než je konec platnosti.
„Dobrý den, prosím vás, mně se zlomila kartička, mohla byste mi udělat novou?“
„Samozřejmě, bude to za pár minut.“ Úřednice přijala zlomenou kartičku s úsměvem. Pak se zarazila: „Jenomže vy máte starou s černobílou fotkou a teď už se tam musejí tisknout barevné.“
„Mám se jít někam vyfotit, nevíte, kde je to tady nejblíž?“ Zeptala se s vizí dalšího problému a dalších výdajů.
Úřednice se zamyšleně podrbala za uchem. „Počkejte, jestli máte nějakou jinou kartu s barevnou fotkou, mohla bych ji zkopírovat.“
Fotka byla zkopírovaná odjinud a čerstvá kartička se jen zaleskla novotou.
„Asi budete chtít dvě stě korun?“ Zeptala se poctivě.
„Ale kdepak,“ úřednice jí obdařila dalším úsměvem. „Nejste vůbec první, komu se kartička v těchto mrazech zlomila a my to přijímáme jako reklamaci. Takže se za to nic neplatí.“
„Děkuji, hned mám lepší den.“
„Není zač, na shledanou.“
***
Tedy celkem nevýznamná příhoda o jedné zlomené kartičce, o nevrlém řidiči a o ochotné úřednici. Co k tomu dodat? Občas jezdím s jedním řidičem, který mě při nástupu do autobusu zdraví jako první. Když čtečka kartiček nezabere napoprvé, tak mě odmávne dál se slovy, že mě zná a ví, že to mám zaplacené. Párkrát jsem narazil na úřednici, která se tvářila, jako bych byl obtížným hmyzem a mou žádost o vyřízení čehosi odmítla kvůli úplné prkotině.
Všechno to záleží na lidech, na nás jednotlivcích. Na tom, jak se budeme chovat jeden ke druhému bez ohledu na to, jestli sedíme za volantem, za přepážkou nebo někde úplně jinde. Vždyť stačí málo k tomu, abychom si navzájem nezkazili den, ale udělali si ho o něco příjemnější. A navíc to vůbec nic nestojí.
Jan Pražák
Úskalí živočišných biopotravin
„Tyhle jogurty jsou bio, ty si koupím a pro manžela je vezmu taky. Jsou lepší, protože v sobě nemají žádnou škodlivou chemii. Věrko, ty si je nevezmeš?“ Optala se vemlouvavě postarší kudrnatá černovláska své kamarádky.
Jan Pražák
Věrná až za hrob?
Celé to strastiplné období začalo v jaře před pěti léty, když Zdeňkovi diagnostikovali zhoubný nádor v pokročilém stádiu. Spokojený život celé rodiny se tehdy ze dne na den zhroutil a změnil v čekání na zázrak.
Jan Pražák
Arture, ty rošťáku, ty se mi snad zdáš!
Nebudu ten šumavský penzion jmenovat, sice by si to zasloužil, ale reklama zde není povolená. Řeknu jen, že šlo o rodinný podnik nedaleko Kašperských hor, ve kterém jsme se stavili loňského podzimu na pár dní v rámci dovolené.
Jan Pražák
Intrikánka
„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se mě nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.
Jan Pražák
Mala pečovatelka
Mezi Vánocemi a Novým rokem se v naší závodní jídelně pravidelně nevaří a my strávníci býváme nahraní. S heslem: „nalov si, jak umíš“ jsem si prvního dne skočil do řeznictví a zakoupil teplou sekanou v housce.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás
„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,47
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.