Brýle jsou vskutku užitečným vynálezem. Sice se mezi lidmi najdou tací šťastlivci, kteří se bez nich obejdou po celý život, ale pro nás ostatní jsou každodenní nutností. Někdo je potřebuje už odmalička, jiný se k jejich nošení dopracuje postupně. Ať chceme nebo nechceme, brýle dotvářejí náš obličej, a tak se značnou měrou podílejí na tom, jak nás vnímá naše okolí. Někteří lidé to prostě neřeší, pořídí si první brýle, které jim padnou pod ruku, jiní pečlivě vybírají a snaží se vyvážit poměr vzhledu a ceny, další pak sáhnou k nenápadným kontaktním čočkám.
Zhruba před rokem a půl jsem si kromě brýlí na čtení musel pořídit i brýle na dálku, které člověk narozdíl od těch prvně jmenovaných nosí po celý den. A tak jsem poprosil svou manželku, aby mi pomohla s jejich výběrem. To víte, ženy obvykle mívají lepší vkus než my muži, nám jde většinou spíš o funkčnost, na vzhled už tolik nedbáme.
Na nové brýle jsem si tehdy rychle zvykl, umožnily mi daleko lépe vychutnávat krásy přírody a radovat se z úsměvů v mém okolí. Jsem s nimi spokojený, téměř mi přirostly k obličeji, párkrát jsem si je málem nesundal ani při sprchování. Mají však jednu malou nectnost, už dvakrát mi z nich vypadalo sklíčko, to když se uvolnil vlasec, držící jej v polovičních obroučkách.
Oba drobné karamboly svých brýlí jsem řešil návštěvou optiky. Poprvé jsem se zastavil v pražské ulici 28. října, v čísle 5, kde mi je vstřícný personál opravil na počkání, a mou otázku kolikže jim dlužím, s úsměvem odmávl. Podruhé, konkrétně toto pondělí, jsem se zastavil v Jindřišské ulici číslo 29, namlsán předchozí zkušeností, jsem očekával podobný přístup. Byl jsem však zklamán. Lehký podtón ve smyslu „co otravujete“ jsem z očí obsluhy vyčetl i bez brýlí, drobná oprava byla hotová až druhý den odpoledne a stála mě stovku.
Nechci zde dělat reklamu firmě Grand Optical, jíž patřila prodejna v ulici 28. října, ba ani pomlouvat firmu AURA, jejíž byla ta v Jindřišské. Nedomnívám se totiž, že rozdílný přístup k zákazníkům byl daný tím, která konkrétní společnost danou provozovnu vlastní. Možná se mýlím, ale jsem přesvědčený o tom, že šlo o přístup prodávajících lidí ke svým zákazníkům. O to, zda jim je vlastní a přirozené se usmát na příchozí, o to, jestli operativně udělají nějakou drobnou zakázku, s níž třeba zrovna nepočítali, a možná i o tu stovku.
Uchycení obou sklíček v brýlích mám tedy opravené, třeba mi už příště nevypadnou. Ale pokud přece, nebudu váhat a zamířím do ulice 28. října.
