Prvního ledna hodně pozdní ráno. Ze spánku vytrhnou človíčka permoníci, kteří si v jeho hlavě uspořádali soutěž v bušení kladívky. Další podivní skřítkové mu v břiše vaří pochybný bublající páchnoucí lektvar.
Venku za okny je ticho. Podezřelé ticho jako v hrobě navzdory tomu, že po ulici právě projíždí tramvaj. Uši stávkují po vydatných půlnočních salvách petard a rachejtlí. Človíček si postupně uvědomí, co ho vlastně vytrhlo ze spánku. Úporné nucení. Tak neodkladné, že pokud se okamžitě nevydá na záchod, bude zle. Mátožně se vyhrabe z propoceného pelechu, po prvním kroku se s ním rozhoupe podlaha. Když se konečně doštrachá do oné kýžené místnosti, najednou se objeví hamletovská otázka. Být či nebýt? Kterým koncem se má k té bílé míse otočit dřív? Hlavou či pozadím?
Tak tohle je ta pravá chvíle, kdy se jinak průměrné lidské ego scvrkne do maličké téměř nepostřehnutelné kuličky a jeho nositel dojde k názoru, že s tím musí něco udělat. Je Nový rok, a tak má človíček řešení na dosah ruky. Novoroční předsevzetí.
Ode dneška:
- Nebudu pít alkohol.
- Nebudu se přežírat, vynechám všechna tučná a sladká jídla.
- Místo toho budu jíst pouze zeleninu a ovoce. Maso jen výjimečně a jedině libové.
- Nevezmu cigaretu do huby... pardon, do úst, protože budu mluvit už jen slušně.
- Nebudu ponocovat, ráno budu brzy vstávat a každý den začnu dvacetiminutovým cvičením.
- Nebudu se zbytečně rozčilovat na kolegy, na servírku, a na lidi vůbec. Vlastně servírku nepočítám, protože nebudu chodit do hospody.
- Strávím míň času u televize, u mobilu, u šipek a u dalších zbytečností.
- Ušetřený čas budu věnovat manželce a budu s ní častěji chodit za tchýní a za dalšími příbuznými.
Vyzbrojen těmito a dalšími předsevzetími si náš človíček dá sprchu a ustele postel. Pak se vydá hledat manželku, která je už dávno vzhůru. Najde ji, jak vesele pobíhá s mopem po domácnosti, aby to tam bylo po silvestrovském dovádění hezké. V duchu svých čerstvých předsevzetí ji navzdory permoníkům v hlavě a nejistému kroku nabídne, že to dodělá místo ni a hned poté uvaří čočkovou polévku k obědu. Manželka je však realistka, a tak jen mávne rukou, usadí ho do křesla a udělá mu pořádného lomcováka.
V úterý druhého ledna vstane náš človíček o půl hodiny dřív, zacvičí si a k snídani pojí něco ovesných vloček. Do práce dorazí jako první a je aktivní jako nikdy předtím. Kolegové dojdou k názoru, že se mu muselo stát něco hrozného, když s nimi ani nechce probrat aktuální sportovněpolitickou situaci. K obědu si dá bulgur se zeleninovým salátem. Jídlo mu nechutná, pozře pár soust a zbytek odstrčí se slovy, že jíst se má střídmě a že aspoň trochu shodí. Cestou domů odmítne pozvání na jedno. Večer oželí televizní hokej a tři hodiny pozorně naslouchá manželčině povídání o nejnovější módě a o tom, co se dnes dozvěděla v kadeřnictví.
V pátek se náš človíček probudí s divný pocitem. Cítí se vysláblý a má hlad, ale nemůže se najíst, ovesné vločky mu nelezou do krku. V práci je zle, někdo něco zvoral a když to ještě ten den nedají s Jirkou do kupy, bude průšvih a nebudou prémie. Ve čtyři odpoledne mají s Jirkou konečně hotovo. Všechno si pěkně zostra vyříkají s původcem problému a jdou na pozdní oběd. Náš človíček sotva leze a řekne si, že se na to může vykašlat. Dá si pořádný flák smažené prorostlé krkovice s hranolky, zaleje to tou fantastickou dvanáctkou z pivovaru odnaproti a pak si skoro po týdnu konečně zapálí. Než jde domů, řekne Jirkovi, aby k nim zítra večer přišel s přítelkyní na návštěvu.
Doma padne za vlast k televizi, otevře si lahvovou desítku. O přestávkách mezi hokejovými třetinami stihne na balkóně u cigarety přečíst z mobilu několik desítek nových mailů. Jeho žena konečně v klidu uklidí, aniž by jí celý večer visel ušima na ústech. Dojde k závěru, že je její manžel konečně zase normální, má z toho radost a před spaním to s ním oslaví kremrolí a panáčkem becherovky.
V sobotu přijde na návštěvu Jirka s přítelkyní a večer se vydaří. Zkonzumují se všechny chlebíčky s majonézou, se skvělým vláčným tučným sýrem, s vajíčkem a dokonce i ty s prorostlou anglickou slaninou. Jirka dovalí pár lahví lahodného vína z Moravy od svých rodičů, po nichž všem vyhládne. A tak jim na závěr večera človíčkova manželka namaže chleba se sádlem a se škvarkama. Když se náš človíček propadá do spánku, je sice maličko přejedený a krapet ovíněný, ale po boku manželky je mu dobře na těle i na duši. V noci se mu zdají hezké sny, které odnesou jeho novoroční přání kamsi do říše zapomnění.
Přeji hezkého Silvestra a mnoho pohody, zdraví a štěstí do roku 2018.
