Nostalgické ráno s Jonáškem

Sobotní probuzení přineslo alespoň trochu vláhy. Zdaleka ne tolik, kolik by bylo potřeba, nicméně dost na to, aby bylo venku tak, že by psa nevyhnal. Vlastně ne psa, ale kocoura ze sousedství, jemuž jeho čtyřnožci odjeli na víkend pryč a nechali jej na starost nám.

Dost, že jdeš, už na tebe čekám.

Mmmm, dal bych si něco na zub.

Ven si jdi sám, já počkám, až zase bude hezky.

Tohle je moje království, rozumíš?

Už mě nech být a sedni si na lavičku před dům. Když budu něco potřebovat, tak si tě přimňoukám.