Pivo desítka 26 Kč, dvanáctka 35 Kč, turecká káva 25 Kč, expresso 35 Kč, smažený vepřový řízek 110 Kč, polední menu 79 Kč... Nabídka běžného jídelního či nápojového lístku, která není ničím zajímavá. Ale občas by se našlo i něco zadarmo, co na tomto lístku uvedené není.
Když je člověk „doma,“ navštěvuje restaurace, hospody, kavárny a podobná zařízení, od kterých ví co má očekávat, kde se mu příjemně pobývá a kde ho všichni včetně personálu většinou dobře znají. Nicméně pokud zavítá někam do neznámých míst v naší republice, například na služební cestu nebo na dovolenou, tak neví a zkoumá. Posuzuje jednotlivá místa zejména podle kvality a chuti jídel a nápojů, jejich ceny, rychlosti obsluhy, prostředí. A pak je tu ještě jeden aspekt, který já osobně považuji za důležitý, něco, co nám číšník či servírka přidá zcela zadarmo, nebo prostě nepřidá.
Naprosto rozumím tomu, že obsluhující personál bývá přetížený, zejména v dobrých restauracích a v hodinách, v nichž se podává nejvíce obědů a večeří, případně roztočí nejvíce piva. Pár lidí z mého blízkého okolí si touto profesí prošlo a vyprávěli leccos o nevrlých hostech, náročných šéfech, prostě o věcech, které jim na náladě nepřidají. Ale i přesto, milý a vlídný úsměv ze strany obsluhy, byť někdy možná trochu strojený či prostě automatický považuji za velmi důležitý a ocením jej nejen jeho opětováním a výší spropitného, ale i tím, že se na dané místo rád vrátím.
Abych nemluvil jen teoreticky, uvedu jeden příklad. S manželkou jsme strávili několik dní v malebném lázeňském městečku Luhačovice. Podnikli jsme pár procházek po městě a blízkém okolí, pár výletů kousek dál, přizpůsobili jsme se rytmu tohoto místa a odpočívali. Navštívili jsme několik kaváren a cukráren, večer jsme zašli vždy na pár lahodných orosených pohárů piva. Vyzkoušeli jsme dvě klidná místa bez hudby, konkrétně Elektru (ne diskotéku nahoře, ale spodní restauraci) a také restauraci hotelu Vltava. Obě dvě místa měla sice trochu větší sály, než bychom si možná představovali, a mohla tak působit poněkud neútulně, nicméně tento svůj nedostatek vynahradila pivem opravdu skvělé chuti a rozumné ceny. V Elektře jsme poznali dvě směny obsluhujících, ti lidé si nás rychle zapamatovali a hlavně byli všichni milí a usměvaví. Zato ve Vltavě jsme se setkali s ledovou královnou. Pravda, nemohu jí vlastně nic vytknout, byla rychlá, pivo nám přinesla vynikající a s dobrou mírou, ale úsměv jí na tváři jaksi chyběl. Nechci být přísný a něco jí vyčítat, snad měla starosti, možná byla přetížená. Nicméně, na které z těchto dvou míst jsme zašli příště snad ani nemusím psát.
