Napíšu jen pár řádků z pohledu obyčejného člověka. Nebudu zdržovat dlouhými rozbory, ty přenechám odborníkům. Nebo též rádoby odborníkům.
Co se stane, pokud se Britové rozhodnou unii opustit? Důsledky budou ekonomické i politické. Začnu těmi prvními, jenom tak laicky. Klesne obchodní výměna mezi Británií a tím, co z unie zbyde, což pochopitelně povede ke zpomalení ekonomiky dotčených států. České republiky se to samozřejmě bude týkat také. Kromě poklesu výměny s Británií se projeví též pokles výměny s dalšími státy, jejichž ekonomiky se zpomalí. Takže jakýsi lavinový efekt, jehož negativními průvodními jevy bude snížení růstu HDP (ne-li nastartování poklesu), zvýšení nezaměstnanosti a podobně. Ekonom by to bezesporu popsal lépe a podrobněji, avšak jedno je jisté, životní úroveň se nezlepší. Spíš naopak. A nezachrání nás ani obchod se třetími zeměmi.
Politické důsledky budou možná ještě horší, protože odchod Británie z EU může nastartovat pomalý rozpad celé unie. Teď si možná mnozí zamnou ruce a řeknou: „No sláva, konečně budeme svobodní a nezávislí na Bruselu.“ Jenomže to je dle mého názoru ošidné a krátkozraké.
Nahlédneme-li do historie našeho národa, zjistíme, že bylo pouze málo období, v nichž jsme byli opravdu nezávislí. Vždycky nás někdo sežral, tedy pardon, začlenil do sféry svého vlivu a začal nám poroučet. A když náhodou nezačal, vlezli jsme mu do chřtánu jaksi sami, naposledy právě do toho bruselského. Někdo se možná zasměje a pomyslí, že jsme tam vlezli spíš opačnou stranou.
Co se tedy s námi stane, pokud najednou Brusel nebude. Kdopak je nejblíž a v současné době vykazuje vysokou žravost, tedy vlastně touhu po rozšiřování sfér svého vlivu? Moskva, to je jasné. A nyní si opět možná mnozí zamnou ruce a budou se těšit na návrat pod kremelská křídla.
Já tedy rozhodně ne, už jsem si těchto křídel užil dost. A nebudu je zde popisovat, leckdo ví, jak chutnala. Kdo neví, může si to zjistit, pokud o to stojí. Naopak ten, kdo chce tu dobu zkreslovat a idealizovat, bude tak činit bez ohledu na názory ostatních. Třeba ti, kteří buď sami nebo jejichž rodiče tehdy měli výsadní postavení a tudíž si žili tak, jak si většina nás ostatních mohla akorát nechat zdát.
Ale přece jen maličký příklad si neodpustím. I naše tehdejší kočka si žila hůř než naše kočky porevoluční. Nebo chcete-li kočky za vlády Bruselu. Nebyly konzervy, nebyly granule, nebylo stelivo. Nedalo se koupit žádné krmivo, natož takové, které je přizpůsobené kočkám, které potřebují nějakou dietu. Abych to trochu odlehčil, tak jeden dávný postřeh. Tehdy jsem se za drahé peníze svých rodičů jednou podíval na devizový příslib za železnou oponu. Dodnes si vzpomínám, jak se mi nějací hošani smáli na hranicích, když se při celní kontrole ukázalo, že si odtamtud vezu pár kočičích konzerv.
Nicméně slíbil jsem, že nebudu zdržovat, tak už končím. Ono je totiž stejně jedno, co chci nebo nechci, Britové si to rozhodnou po svém. Nezbývá mi tedy, než doufat, že zůstanou. A s nimi i celá EU, která sice nefunguje vůbec nejlíp, ale pořád je pro mě mnohem lepší ten Brusel než Moskva. Když už tedy nemůžeme být napořád úplně nezávislí. Nebo že bychom to ani neuměli?
Ty kočky mají stejně kliku, že jim může být politika ukradená. Trochu jim to závidím. Trochu dost.
