„Prosila bych jeden lístek na pátek 19. února z Prahy do Kašperských hor a druhý na neděli 21. února zpátky.“ Slečna za okénkem Na Knížecí na chvilku odtrhla oči od fešáka, s nímž vedla rozhovor a Soňu obsloužila.
Má drahá polovice přelétla pohledem v šeru vestibulu metra droboučké údaje na prvním lístku, hodinu odjezdu druhého lístku a uvolnila místo dalšímu ve frontě čekajících. Poté vyrazila domů a začala se těšit na fotografický víkend. „Když čerstvě nasněží, určitě se mi podaří pár pěkných záběrů.“ Byla ráda, že si pro ty lístky na autobus skočila s týdenním předstihem, později by mohlo být vyprodáno.
„Ty, Honzo, myslíš, že na té Knížecí budou mít otevřeno už v sedm ráno?“ Ptala se mě dnes trochu nejistě v metru cestou do práce. „Proč?“ „No, víš, ona mi ten zpáteční lístek prodala na čtrnáctého, tak bych to potřebovala vyměnit.“ Zda budou mít tak brzo otevřeno, jsem bohužel nevěděl, zbývalo mi jen jediné. Držet jí palce, aby uspěla s reklamací jízdenky, která včerejšího dne propadla. Riskla to a jela tam rovnou, otevřeno měli už od šesté, ale to bylo asi tak jediné pozitivum.
„Kolegyně se určitě nespletla, mohla si myslet, že jste se chtěla včera vrátit a za týden jet znovu,“ pokusil se mladík za přepážkou o poněkud kostrbaté vysvětlení. Pak dodal, že s tím nemůže dělat, reklamace se přijímají do půl hodiny po prodeji a pokud si paní chce stěžovat, může se obrátit na hlavní autobusové nádraží na Florenci. Inu, v ten moment jsem si vzpomněl, jak jsme se kdysi v žertu posílali: „Běž si stěžovat na lampárnu na páté koleji na Hlavním nádraží.“ Od Florence je to přece co by kamenem dohodil.
Ale abych to nezamluvil, Soňa si musela koupit nový lístek. Platební karty pochopitelně neberou, tenhle převratný vynález k nim ještě nedorazil. Prodavač dokonce ani nevěděl, kde je nejbližší bankomat, ta moje to zjistila až v trafice.
Co říci závěrem? Za chyby se platí, to je jasné. Ale kdo tu chybu vlastně udělal? Prodavačka, která ani pořádně nedávala pozor, co se po ní chce nebo manželka tím, že si pečlivě a včas vše nezkontrolovala? Nebo tak nějak napůl? Nechci nikomu vnucovat svůj názor, ten ať si udělá každý sám. Stalo se, co se stalo, sto padesát korun asi nikoho nezabije, ale válet na ulici je nenajdeš. Možná by všechno aspoň trochu odlehčila maličká omluva za kolegyni, tu však prodavač nevyřkl. Vlastně, proč by to dělal, sám přece nic nezkazil a navíc za nějaká zbytečná slova není placený.
