Mám rád příběhy se šťastným koncem, ať už lidské nebo zvířecí. Jenže v životě se ne vždy daří, a tak vám dnes mohu nabídnout jen několik příběhů se slibným začátkem. A k tomu jeden, v němž by toho štěstí bylo moc a moc zapotřebí.
Nejdříve tedy ty slibné začátky, spočívající v nových nadějích útulkových koček, které nalezly své lidské rodiny na sobotní umísťovací výstavě v Botanické zahradě v Praze Na Slupi.
Akce byla tentokrát skutečně zdařilá, nové domovy se podařilo najít čtyřiačtyřiceti roztomilým čtyřnožcům z osmdesáti zúčastněných. Podařilo se mi zadokumentovat jen pár z celé té řady nově vzniklých kočkolidských přátelství.
A teď už konečně ten slíbený příběh, jehož hlavní aktér na své štěstí teprve čeká a není vůbec jisté, jak to s ním dopadne. Není to kočka ani kocour, je to pes jménem Monty a před několika dny mi o něm vyprávěla moje známá paní Helena.
Montyho si před pár měsíci přivedl z útulku Vašek, přítel Jindřišky, kamarádky paní Heleny. Je to nečistokrevný bígl a, popravdě řečeno, Vašek si ho vůbec neměl brát. Kdo se ve psech aspoň trochu vyzná, dobře ví, že bígl je sice učenlivý a přátelský pes, ale k tomu, aby byl v pohodě, potřebuje náležitou výchovu a dennodenní pořádnou porci pohybu. Ono se ne nadarmo říká: „Chceš, aby byl tvůj bígl spokojený? Tak s ním uběhni nebo aspoň ujdi každý den dvacet kilometrů, jinak s ním budeš mít doma peklo.“
Jenomže Vašek si podle Heleniných slov nebral Montyho proto, aby měl psího kamaráda, kterého nejdřív pořádně vychová a pak se s ním bude předhánět v utužování tělesné kondičky. On si ho prostě vzal, jak to bohužel někteří lidé dělají, aby se s ním mohl vytahovat a ohromovat své okolí, jaké má pořádné psisko.
Není mi jasné, jak mohli útulkáři Montyho Vaškovi vůbec dát. Pokud vím, tak tihle lidé si obvykle dost hlídají, komu své zvíře svěří do péče. I když možná ne všude jsou vždy tak důslední, jak by mohli být. Nebo se jim nepodařilo správně odhadnout Vaškovy skutečné úmysly s Montym, někteří lidé holt dokážou mlžit, až se jim od pusy práší.
Zkrátka Monty se dostal k Vaškovi a Jindřišce, ale než aby si mohl pořádně vybíjet svou pověstnou bíglí energii venku, sedí zavřený sám doma a čeká, až se jeho lidé uráčí přijít. Za což se jim pochopitelně odvděčuje po svém, tedy hlasitým mnohahodinovým štěkotem, roztahanými věcmi, rozkousaným nábytkem a podobně. Vašek ho za ten bordel trestá, což je úplně špatně, protože má-li být zvířeti dáno najevo, že provedlo něco, co nemělo, musí se to udělat okamžitě po činu. Jinak to ten tvor nedokáže pochopit a bere to jako úplně zbytečný útok.
Pak vezmou Vašek s Jindřiškou Montyho na desetiminutovou procházku a diví se, že se ten pes chová nevypočitatelně. Tahá na vodítku, je-li navolno, tak utíká a někdy se snaží napadat ostatní psy.
„Bylo by potřeba, aby se Vašek Montyho zbavil a dal ho někomu, kdo to se psy umí. Člověku, který by se mu dokázal pořádně věnovat, převychovat ho a ukázal mu, co vlastně takový správný bíglí život znamená.“ Řekla mi Helena, když mi o Montym vyprávěla. Jenomže pak smutně dodala: „Bohužel to není možné, Vašek nechce ani slyšet, že by se snad měl Montyho vzdát.“
A tak mě napadá otázka, nač vlastně ten Vašek čeká? Až nevychovanému, nevybouřenému, nevyzpytatelnému a zbytečně trestanému Montymu jednoho dne rupne v bedně a zaútočí na člověka? Pokouše jeho samotného, Jindřišku nebo nedej bože nějaké dítě venku? Pak bude průs..., pardon průšvih jak mraky a pozdě na všechny nářky, co se mělo udělat jinak.
Ne, nevidím to s Montym růžově, ale s Helenou jsme se shodli, že ještě není všechno úplně ztracené. Vašek je, jaký toť div, člověk nedůsledný a netrpělivý, a tak lze doufat, že ho Monty dříve či později omrzí. Nebo lépe řečeno dřív, než bude pozdě, protože v tom je jediná Montyho naděje, jak se včas dostat do správných rukou.
***
Nicméně teď na závěr radši zpátky ke kočkám a k sobotní útulkové výstavě. Umístěným popřejme jen samou lásku a pohodu v nových lidských rodinách a těm ostatním, ať se brzy usměje osud i na ně. Nevím jak vy, ale já, ač srdcem kočkař, bych tentokrát chtěl popřát největší porci štěstí Montymu, protože ten ho opravdu akutně potřebuje.
Poznámky: Fotografie nezletilých osob jsou publikovány se souhlasem jejich rodičů. Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
