Maminko, ta paní má miminko v bříšku?
„Maminko, jak se pozná, že má paní miminko v bříšku?“ Optala se malá černovlasá dívenka své matky, jíž seděla na klíně na sedačce pro invalidy hned za předními dveřmi. Neméně černovlasá maminka se na svou ratolest usmála a levou rukou si ji k sobě úžeji přitáhla. Pravou ruku v sádře posunula tak, aby dcerku moc netlačila do zad a odpověděla: „Miluško, když si rodiče moc přejí miminko, tak mamince začne růst bříško a ta potom vypadá jako ta paní na obrázku, který jsem ti ukazovala dnes ráno.“ Bylo jasné, že Miluška už asi dobře ví, jak takové těhulky vypadají a teď si jen přeje, aby jí to maminka zopakovala.
„A maminko, vy si s tatínkem moc přejete, abych měla sourozence? Hodně moc? A už ti roste v bříšku?“ Maminka se usmála ještě víc: „To víš, že přejeme, miláčku, ale někdy to nejde tak rychle a chvilku to trvá.“ Miluška se zadumala, až zkrabatilo čílko a pak přišla s nápadem: „Mamí, já vám s tím přáním pomůžu a budu si přát, aby ti v bříšku začal růst můj bratříček. Hodně moc. Můžu?“ Černovlasá maminka políbila dcerku do černých vlásků a ujistila ji, že si každopádně bratříčka přát může. Hodně moc.
Naproti těm dvěma černovláskám na druhé sedačce pro invalidy seděl v triku kulišák. Patřil k sortě mladých mužů, kteří své kulichy hrdinně neodkládají ani v tramvajích, ve kterých je ještě o dobrých dvacet stupňů víc. Podle rysů mu bylo tak sedmnáct, i když ten kulich mohl jeho věk poněkud zkreslovat. Jeho prsty hbitě kmitaly po displeji mobilu, zpod kulicha mu nenápadně vykukovala dvě bezdrátová sluchátka, která měl pevně vražená ve svých uších a z nichž se navzdory kulichovému přitlumení ozývalo přidušené tuc, tuc, tuc.
Tramvaj zastavila ve stanici, dveře se otevřely a dovnitř se prodralo pár lůčků čerstvého vzduchu. Společně s nimi se dovnitř podařilo nastoupit i bledé blondýnce, která se postavila mezi naše černovlásky a kulišáka. Miluška vzhlédla vzhůru, roztáhla pusinku od ouška k oušku a zeptala se své rodičky: „Maminko, tahle paní si taky přeje miminko a podívej, ta už ho v bříšku má. Co myslíš, bude to holčička nebo chlapeček?“
„Miluško, buď zticha, prosím tě, to se nemůžeš takhle ptát.“ Snažila se velká černovláska zachránit situaci a omluvně se na blondýnku usmála. Ta se sice též pokusila o úsměv, ale vypadalo to, že jí do smíchu moc není. Bylo vidět, že v tak pokročilém stádiu těhotenství nejede nacpanou rozpálenou tramvají jen tak pro vlastní potěšení a že by se daleko líp cítila doma v klidu. A vsedě a ne v takovém horku.
Malá černovláska opět zkrabatila čílko, zřejmě o něčem usilovně přemýšlela. Pak se najednou velice hlasitě, aby její hlásek pronikl kulichem, obrátila na kulišáka: „Kluku, proč nepustíš tu maminku s miminkem v bříšku sednout?“ Velká černovláska se trochu ošila, ale malá se nenechala vyvést z rovnováhy a pro jistotu ještě dodala: „Tatínek vždycky říká, že maminky s miminkem v bříšku se v tramvaji mají pustit sednout.“ Poté už jen o poznání tišeji pro úplnost prohlásila: „I staří a nemocní lidé se mají pustit sednout, to říká tatínek také.“
Kulišák však měl své uši chráněné kulichem a zřejmě i těmi bezdrátovými sluchátky, a tak nereagoval. Místo něj však zareagovala velká černovláska. Levou rukou sundala dcerku ze svého klína a pravou rukou v sádře se snažila přidržet kabelku. Chystala se vstát, aby nabídla své místo blondýnce s miminkem v bříšku. Ta trochu zrůžověla, ale zřejmě to nebylo tím, že by se jí udělalo o fous líp, spíš jí to celé přišlo poněkud trapné. Nabízené místo s díky odmítla, přestože na ní bylo vidět, že by si opravdu potřebovala sednout.
Tramvaj už chvilku stála před křižovatkou na červené a k řidičovi do kabiny pronikly hlasy z prostoru bezprostředně za ním. Dvířka se pootevřela, nejdřív vykoukla střapatá fousatá hlava a hned poté se objevil bernardýn: „Mladíku, jestli okamžitě neuvolníš místo tady té těhotné ženě, tak na příští stanici vystupuješ.“
Bernardýnův hlas byl sice natolik silný, že pronikl kulichem i sluchátky, ale kulišák se nechtěl vzdát bez boje: „I počemu eto?“
Šum hlasů v tramvaji utichl a cestující upřeli zraky na bernardýna, jak si se záludnou kulišákovou otázkou poradí. Pokud se někteří domnívali, že mu začne zpaměti v ruštině citovat předpisy o místech pro invalidy, tak se hluboce mýlili. Bernardýnova odpověď byla daleko prostší, stručnější, jasnější a doprovázená jednoznačnou gestikulací: „Protože tě odsud vyrazím.“
Kulišák byl zmaten, něco tak drzého rozhodně nečekal. Chvilku to vypadalo, že se začne ohánět nějakými řečmi o násilí na mladistvých cizincích, ale při pohledu do střapaté fousaté bernardýnovy tváře to vzdal. Povstal ze sedačky a odklátil se o kousek dál, přičemž si dal náramně záležet, aby svými pohyby ujistil okolí, že přestože on je tady pánem, byl na něm právě spáchán krutý a nespravedlivý zločin.
Těhulka tiše poděkovala řidiči bernardýnovi a s úlevou usedla. Obě ženy na sebe spiklenecky mrkly a černovlasá Miluška celou záležitost uzavřela s dětskou prostotou: „Mamí, ten pan řidič je určitě taky tatínek a já bych mu moc přála, aby jeho paní řidičová měla v bříšku taky miminko. Hodně moc.“ Těsně než jsme se stačili znovu rozjet, vykoukla z kabiny střapatá fousatá řidičova hlava ještě jednou, usmála se na Milušku a pravila: „Nestraš, princezno, já už mám doma čtyři takové, jako jsi ty.“
Jan Pražák
Úskalí živočišných biopotravin
„Tyhle jogurty jsou bio, ty si koupím a pro manžela je vezmu taky. Jsou lepší, protože v sobě nemají žádnou škodlivou chemii. Věrko, ty si je nevezmeš?“ Optala se vemlouvavě postarší kudrnatá černovláska své kamarádky.
Jan Pražák
Věrná až za hrob?
Celé to strastiplné období začalo v jaře před pěti léty, když Zdeňkovi diagnostikovali zhoubný nádor v pokročilém stádiu. Spokojený život celé rodiny se tehdy ze dne na den zhroutil a změnil v čekání na zázrak.
Jan Pražák
Arture, ty rošťáku, ty se mi snad zdáš!
Nebudu ten šumavský penzion jmenovat, sice by si to zasloužil, ale reklama zde není povolená. Řeknu jen, že šlo o rodinný podnik nedaleko Kašperských hor, ve kterém jsme se stavili loňského podzimu na pár dní v rámci dovolené.
Jan Pražák
Intrikánka
„Jsem ráda, že jsi mě vytáhla, Mílo, dáš si taky aperol?“ Zeptala se mě nakrátko střižená hubená černovláska s jehlovými náušnicemi. Všechno na ní bylo tak nějak špičaté. Úzký nos, pichlavé oči, štíhlé prsty s výraznými nehty.
Jan Pražák
Mala pečovatelka
Mezi Vánocemi a Novým rokem se v naší závodní jídelně pravidelně nevaří a my strávníci býváme nahraní. S heslem: „nalov si, jak umíš“ jsem si prvního dne skočil do řeznictví a zakoupil teplou sekanou v housce.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Než bude ministrem, musí Tuleja vysvětlit okolnosti svých publikací, řekl Fiala
Premiér Petr Fiala (ODS) má za důležité, aby kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja do...
Ruské jednotky vstoupily na základnu v Nigeru, kde sídlí americká armáda
Ruské vojenské jednotky vstoupily na leteckou základnu v Nigeru, kterou využívá americká armáda....
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho pak našla v obchodě, kde kradl
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
Rok od tragického požáru v Brně: osm obětí připomíná pietní místo u stromu
Drobné bílé kamínky, srdíčka, květiny i vzkazy se hromadí u stromu v brněnské Plotní ulici. Ještě...
Pronájem kanceláře 49 m2 - HOUSE 64, Zlín
Šedesátá, Zlín
12 490 Kč/měsíc
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,50
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.