Postěžoval si kolega Franta včera po poledni, když jsem ho viděl v kuchyňce, jak si vaří svůj kofeinový lomcovák. Leč začněme hezky od začátku.
Frantu potkávám několikrát denně a poslední dobou mi připadá nějaký divný. Takový nedošlý. Ozdoben těžkými kruhy pod očima na mě mžourává s pusou dokořán otevřenou od zívání. Dříve takový nebýval, co ho znám, vždy sršíval vtipem a energií.
„Že by mu šéf naložil tolik práce a on už prostě nestíhá?“ Napadlo mě. Tuhle myšlenku jsem však vzápětí zavrhl, Franta je jeden z nejlepších a hravě zvládá dvojnásob než někteří ostatní. Nebudu jmenovat.
„Nepřibylo jim náhodou domů maličké miminko?“ Zeptal jsem se sám sebe. To těžko, dceru má na střední, ta ho prý dědečkem hned tak neudělá a o tom, že by jí s manželkou chtěli pořídit sourozence, nikdy nemluvil.
Tak co tedy? Hluční sousedé, pořádající dennodenně, vlastně nočnonočně mejdany až do rána? S těmi by si nejspíš poradil, jak ho znám.
Včera jsem ho tedy potkal, jak se zarudlýma očima čeká, až se mu začne vařit voda na kávu a krátí si čas zíváním od ucha k uchu. „Franto, bude víkend, však se vyspíš,“ snažil jsem se ho trochu potěšit. Jen mávl rukou, smutně se usmál a suše prohlásil: „Máme doma nevychovanýho psa.“
O jejich „Rasličce“ Cilce vím už asi rok, dávno už vyrostla z lumpačin typu kousání bot návštěvám. A tak jsem si říkal, že se jí jistě dostalo výcviku a výchovy, jak se na pořádného psa sluší a patří. Vždyť u Russelů to platí dvojnásob, ti přece dokážou být pořádně svéhlaví.
„Ale to víš, že jo, vždyť jsem s ní chodil i na cvičkák.“ Odmávl Franta moje pochybnosti a pokračoval: „Krom jedné věci je docela poslušná. Holky ji naučily spát v posteli!“ Dodal i s tím vykřičníkem na konci. „A pak byly samy rády, když se mi Cilku podařilo přesvědčit, že to má ve svém pelíšku pohodlnější. Jenže ona se rozhodla, že se mi za to odmění a bude mi každé ráno, víkend nevíkend dělat o půl páté živý budík.“
Mým úvahám o prodlužujících se nocích a delší tmě se vysmál s tím, že ten pes má snad v sobě vestavěné hodiny. Pak jsem se ho snažil uklidnit, že po změně času se buzení posune na půl šestou, ale nepochodil jsem. „Kdepak, Cilka je moderní fenka a civilizační výmysly typu letní a zimní čas hravě zvládá.“
Konvice cvakla, Franta si zalil kávu a náš rozhovor skončil. Ještě se na mě ohlédl ve dveřích a já si všiml, jak se mu zablýsklo v očích. Život s domácími mazlíčky moc dobře znám, a tak mi bylo jasné, že mi tím kratičkým pohledem říká: „Ať si mě budí třeba ve tři ráno, za nic na světě bych ji nedal. Vždyť je vlastně moje třetí holka.“
