Když mi bylo třináct, rodiče mi poprvé nalili malou sklenku vína, aby si se mnou přiťukli. Byla u toho i moje babička a já si dodnes pamatuji, jaký kvůli tomu udělala humbuk. Mým rodičům vynadala, sklenku s vínem vzala a vylila.
Nechci se rozepisovat o tom, jak moc je dnes alkohol rozšířený mezi mladšími teenagery. Řeknu jen, že se mi to nemlich stejně nelíbí jako tehdy mojí babičce. Myslím si totiž, že co chutná a nevadí dospělému, to je v tomhle případě pro dítě nedobré. Čím mladší organizmus, tím je to horší a pro kojence je alkohol vyložený jed. To by potvrdil snad každý doktor.
Tím se pomalu dostávám k příhodě, které jsem byl večer svědkem. Seděli jsme s několika přáteli v příjemné hospůdce, popíjeli pivo a žvýkali koberec. Ne, nejedli jsme žádnou podlahovou krytinu, použil jsem jen starý babiččin obrat pro takové milé povídání o všem možném.
Naproti nám seděla u stolu partička lidí, byl mezi nimi mladý pár s miminkem v kočárku. Nu vždyť proč ne, když se teď v hospodách nekouří. Dítko bylo chvíli klidné, spalo, ale pak se probudilo a hlasitě se začalo dožadovat pozornosti svých rodičů.
Matka nereagovala, věnovala se společnosti, otec si ho vzal do náručí na klín a snažil se ho ukonejšit. Dítko se nechtělo uklidnit, a tak milý tatík namočil dudlík do piva a dal mu ho ocucat do pusy. Tohle udělal několikrát za sebou a když se dítě zklidnilo, tak ho uložil zpátky do kočárku. Miminko dalo chvilku pokoj, pak se ozvalo znovu a celý proces s dudlíkem a pivem se opakoval několikrát za večer.
Tak nevím. Možná si budete myslet, že jsem nějaký morous a že těch pár kapek dvanáctistupňového ležáku neublíží ani dítěti v kočárku. A že má aspoň tréning do života, aby poznalo, co je dobré. Já si to však rozhodně nemyslím a ačkoli sám mám pivo rád, dávat ho takhle malému dítěti považuji za donebevolající nezodpovědnost.
Možná to vidíte jinak, ale já tohle zdědil od té své babičky, jejíchž názorů jsem si nesmírně vážil.
