Letošní Euro naposledy v národních barvách

Fotbalisté Nizozemí v oranžových dresech zdolali Ukrajince, bílí Angličani si poradili s Chorvaty, naši borci též v bílém fantasticky deklasovali tmavomodré Skoty. Charakteristickým barvám národních dresů bude však záhy konec.

Vše začalo celkem nenápadně před časem u mnohem méně rozšířeného sportu, než jakým je fotbal, konkrétně u šachů. V lokálním turnaji ve francouzském Lionu rozdrtil v osmi tazích domorodý šachista bílé pleti černošského přistěhovalce z Afriky, a aby toho nebylo málo, vítěz hrál bílými figurami, zatímco poražený černými. Imigrant nedokázal nést svou prohru sportovně, vztekle srazil na zem a rozdupal bílého pěšce, kterým dostal mat. Zahrozil pěstí na vítěze, otočil se, celý říčný vyběhl z šachové herny a hned začerstva si utíkal stěžovat místní pobočce organizace na ochranu práv menšin. Není známo, zda cestou pokořil světový rekord v běhu na půl míle, je však jisté, že si hořce stěžoval na diskriminaci a vehementně se dožadoval nápravy.

Místní pobočka organizace na ochranu práv menšin začala konat, stížnost patřičně nafoukla a předala ji pobočce regionální. Tím byl odstartován, celý řetězec událostí, na jehož počátku byla nevýznamná drtivá porážka nezkušeného hráče tmavé pleti a na konci celofrancouzsky platná regule, týkající se přípustných barev šachových figurek. Klasická kombinace černé a bílé byla vyloučena. Stejně neslavně dopadly varianty stylových tmavě a světle hnědých, ve dřevě vyvedených, včetně podobných nuancí, které by byť vzdáleně připomínaly zbarvení pleti nějaké národnostní menšiny. Padl i návrh, že by příslušník většinové skupiny obyvatel nesměl porazit nikoho z menšiny, ale ten byl zamítnut s odůvodněním, že hra v šachy by pozbyla svůj smysl. Nakonec to dopadlo tak, že francouzští šachisté mohou hrát pouze neutrálními modrými figurkami proti neutrálním zeleným, barvu mezi ně rozděluje los, a pokud je jeden z hráčů příslušníkem menšiny, pokaždé začíná bez ohledu na to, zda si vylosoval modré nebo zelené.

Netrvalo dlouho a lidskoprávní organizace po celém světě začaly prohlašovat, že když se ve Francii mohou hrát korektní šachy, musí se korektnost globálně promítnout též do daleko významnějších sportů, v prví řadě do fotbalu. K tomuto účelu bylo urychleně svoláno plenární zasedání lidskoprávních organizací do Londýna.

Prvním návrhem v Londýně bylo převzít francouzskou šachovou barevnou kombinaci a stanovit, že v každém mezinárodním fotbalovém utkání proti sobě nastoupí mužstvo v modrých dresech včetně štulpen a kopaček proti mužstvu v zelených dresech, též včetně štulpen a kopaček. Ačkoli bylo jednání tajné, unikly z něj informace, které se dostaly k ekologickým aktivistům. Ti těsně před finálním rozhodnutím zablokovali sál a požadovali náhradu zelené barvy za jinou, případně dodatek, že zelený tým musí pokaždé vyhrát. Moudří členové předsednictva, složeného z vedení lidskoprávních organizací z celého světa, chtěli nejprve vyhovět druhé podmínce, tedy bezpodmínečnému vyhrávání zelených, ale plénum je hloupě přehlasovalo, a tak bylo nutno zvolit místo zelené jinou barvu.

Vyvstala otázka kterou a s ní obava, že proti jakékoli barvě by se mohla vzedmout další vlna odporu. Jednání bylo tudíž odročeno na další den. Jeden s členů předsednictva se ve snaze poznat krásu londýnských hospůdek poněkud více občerstvil svrchně kvašeným pivem, až se mu z toho v noci dělaly různobarevné čáry před očima. Inspirován svým stavem navrhl hned ráno, aby byly budoucí fotbalové dresy národních mužstev vyvedeny v mnohabarevných pruzích. Návrh byl vyslechnut s povděkem a s ulehčením, už, už měl naději na hladké projití hlasováním, avšak opět byl na poslední chvíli smeten ze stolu. Jedna členka kontrolního výboru s právem veta byla totiž krom své funkce v americké organizaci na ochranu práv menšin též předsedkyní bostonské pobočky hnutí LGBTQIA+. Prohlásila, že, cituji: „mnohobarevně pruhované dresy hráčů hloupého fotbalu (stupid socker) by byly urážkou duhové vlajky, reprezentující spravedlivý boj za sexuální svobodu.“ Konec citace. A to byl definitivní pohřeb nadějné myšlenky vyznavače londýnských ejlů.

Nebudu vás již dlouho zdržovat, plenární zasedání se protáhlo na čtyři dny, byla vznesena a vzápětí zamítnuta řada dalších návrhů, například takový aby fotbalisté hráli do půl těla nazí s natištěnou mezinárodní poznávací značkou své země na hrudi a na zádech. Nakonec bylo rozhodnuto a definitivně odhlasováno, že všechna další mezinárodní fotbalová utkání po skončení Eura 2021 budou odehrána v dresech černobílých. Každý tým bude disponovat dvěma sadami dresů, štulpen a kopaček, přičemž jedna sada bude mít svislé pruhy a druhá vodorovné. Barvy musejí být čistě bílé a čistě černé, jakékoli, byť drobné odstíny nebudou přípustné. Dané budou i šířky, po menší roztržce mezi vyznavači metrické a palcové soustavy bylo určeno, že pruhy na dresech musejí být široké pět centimetrů, na štulpnách tři a na kopačkách jeden. O přidělení svislých či vodorovných pruhů soupeřícím mužstvům bude rozhodnuto vždy bezprostředně před utkáním, aby se zabránilo případnému taktizování a spekulacím.

Toto moderní a veskrze korektní rozhodnutí bylo následně předáno mezinárodní federaci fotbalových asociací FIFA, která ho přijala s povděkem, bez jakýchkoli výhrad a zavázala se, že ho do roka prosadí i do klubových utkání bez ohledu na to, zda budou hrána v domácích ligách, v mezinárodních soutěžích nebo zda půjde o pouhá přípravná či přátelská střetnutí.

Ať už to bude jakkoli, moc držím palce našim borcům a nám všem, aby to tentokrát na Euru parádně vyšlo našim národním barvám. A do budoucna ať si tu naší českou bílou, červenou a modrou pevně držíme nejen ve fotbale v našich srdcích.