Kyperský stát se chystá zdanit část vkladů v bankách. Nevím přesně jakým procentem ani od jaké výše vkladů, nevím ani, zda už má kyperská vláda konkrétní čísla vůbec stanovená. Ale o to nejde, důležitější je něco jiného. Tento krok se podle mého názoru už nedá nazvat zdaněním, mělo by se mu říkat pravým jménem, tedy znárodněním.
Připomíná mi to měnovou reformu z roku 1953 v bývalém Československu. Sám jsem ji nezažil, ale pokud vím, výrazně tehdy zdecimovala úspory obyvatelstva. Co jsem však zažíval na vlastní kůži, byla „kvalita“ československé koruny v šedesátých až osmdesátých létech minulého století. Bylo za ní možné koupit jen to, co bylo vyrobené v Československu a v omezené míře ve spřátelených zemích tehdejší RVHP. Tedy pokud byl ten daný výrobek zrovna náhodou k dostání. K nákupu zboží, pocházejícího z jiné části světa naše koruna tehdy až na úplné výjimky nestačila. Člověk buď musel mít nějakého „bohatého strýčka na západě,“ nebo musel potupně shánět tuzexové bony na černém trhu. Navíc byla koruna téměř nesměnitelná, pokud nepočítám měny oněch spřátelených zemí. Bylo třeba obtížně získat devizový příslib a na jeho základě pak bylo možné vyměnit pár korun třeba za dolary v nevýhodném kurzu. Na druhou stranu však nutno říct, že v některých odvětvích, například ve strojírenství nebo ve zbrojním průmyslu si náš tehdejší export nevedl tak špatně. Proto se nabízí otázka, nakolik byla nesměnitelnost koruny otázkou ekonomickou a nakolik politickou. Nejsem ekonom a nedokážu to dost dobře posoudit.
A tak jsme pokukovali po takzvaných „tvrdých“ měnách, tedy markách, dolarech, librách a podobně, a říkali si, jaké by to bylo skvělé, kdyby byla naše koruna také taková. Směnitelná bez jakéhokoli omezení a tím pádem použitelná k nákupu zboží odkudkoli, a hlavně „bezpečná“ před případnými událostmi typu měnová reforma '53.
V devadesátých létech jsme se konečně dočkali. Nejprve vnitřní a pak i vnější směnitelnost tehdejší nové federální koruny československé, poté česká koruna našeho samostatného státu. Mohli jsme si zamnout ruce a říci si jak je to skvělé, konečně máme měnu, o které jsme snili dlouhá desetiletí. Mnohým z nás to však bylo málo a z obavy před případnou měnovou nestabilitou začali po vstupu do EU pokukovat po tehdy čerstvě zavedeném euru.
Nu a teď? Najednou se ukázalo, že i to „skvělé“ euro není všespasitelné. Evropské centrální instituce v čele s ECB namísto přísného střežení měny dopustí její znárodňovaní v jedné ze zemí eurozóny. A když se tak stalo v jedné, kdy přijdou na řadu další? Důvěryhodnost eura tím pádem možná čeká výrazný pokles, od drobných střadatelů až po gigantické investory. Postupně může dojít k masivnímu odlivu kapitálu z bank v eurozóně, což může vést k lecčemu. Jak říkám, nejsem ekonom, a tak zde nechci spekulovat o administrativním omezování výběrů a ochozích transakcí a o vzniku začarovaného kruhu.
A co na to český člověk se svou korunou? Nevím, jak vy, ale já osobně jsem za ni rád. Vážím si jí a za euro bych ji vyměnit nechtěl. Navzdory tomu, že ani dnes si za ní mnohý z nás vzhledem ke své nevalné ekonomické situaci příliš nekoupí. Navzdory tomu, že kvůli provázanosti ekonomik je na euru dost výrazně závislá.
