V tom všem politickém šílení dnešních dnů přináším úplně nenáročný kočičí článek. Pár fotek a něco povídání o zvířecích pocitech. To všechno seřazené jen tak halabala, aby se u toho dal na chvíli vypnout mozek. A zahodit starosti.
Kočičí souznění. Dvojice útulkových koček, toužících najít nový domov společně.
"Myslíme to fakt vážně a než se nechat rozdělit, tak snad radši nic."
Blaženství zralé kočičí dámy, možná sen o dávno zavátých kotěcích rošťárnách (vzpomínka na Lindu).
Ovšem v lidském náručí se zdají ještě daleko hezčí sny než na tom tvrdém stole.
Nervozita. Kočičí junior je poprvé na výstavě ušlechtilých koček a čeká ho posudek od odborné poroty. Nervózní je jeho panička, jestli její miláček neskončí v nějaké čtvrté kategorii. Nervózní je i sám junior, protože ho to nebaví a už to chce mít za sebou. Jediným, kdo zůstává v klidu, je porotce.
Bojovnost. Tenhle černý junior je ještě menší než ten mladý šlechtic z výstavy. Zřejmě z něj jednou bude velký bojovník, a tak si už teď na překvapených návštěvách trénuje obranu svého teritoria.
No, však my víme, že to myslíš vážně.
Radost. Na těchto dvou kočkách je vidět, jakou mají radost, že jsou spolu. Nic na tom nemění ani fakt, že jde o útulkářku a jednu z jejích svěřenkyň. Jednou nastane sice trochu smutné loučení, ale rozhodně to tak bude lepší. Kočka se dostane do nové rodiny a paní z útulku se bude moct s radostí postarat zase o další bezprizorní.
Překvapení. "Co děláš, okamžitě mě pusť, já nechci pózovat před foťákem!"
Zvědavost. Tahle kočičí dáma zvědavě vyhlíží, jestli jsme ji nepřinesli něco dobrého k zakousnutí. Nakonec zjistila, že jsme trestuhodně nepřipravení a nic z toho nebude, a tak uraženě odběhla, aby si sama zakousla nějakou myš.
No, to jsem tomu dal. Samé kočky a nic víc. Tak abyste neřekli, zkusím to trochu vyvážit a dát sem i pár psů. Jsem kočkař, a tak mě omluvte, pokud to nebude to pravé ořechové.
Pospolitost. Tihle fešáci prostě musejí být ve smečce, tak jsou nejšťastnější.
Oddanost. Panička potřebuje klid, tenhle její kamarád se o ni postará a bude jí chránit až do roztrhání těla.
Závěrem ještě na skok ke kočkám. Tohle je retro fotka Madlenky, možná ji znáte, už jsem ji publikoval dřív. S touhletou číčou jsem vyrůstal a přijde mi, že z jejího obrázku vyzařuje moudrost.
Může být zvíře moudré. Kočka, pes nebo tak podobně? Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já myslím, že ano. Je přímočaré, na nic si nehraje a je blíž přírodě, než jsme my lidé. A v tom přece musí být pořádný kus moudrosti. Ale možná se mýlím, co myslíte?
