Říjen se překulil do druhé poloviny a slunko už na své pouti nestoupá zdaleka tak vysoko jako v letních měsících. Před polednem však vyhrálo v urputném boji nad mlhou a dokázalo vykouzlit nádherný den babího léta, možná že letos už jeden z posledních.
A tak se Jeníček vydal na výlet z maličké vísky v Polabí, aby své oči potěšil v královské oboře Stromovka, založené Přemyslem Otakarem II. již ve třináctém století. Chcete-li, vydejte se tam na chvilku s ním, bude rád, když tenhle nádherný den potěší i vás.
Jakže, tramvaj číslo 17? Z dob kdy byl Jeníček ještě malým klučinou, si matně vzpomíná, že se sem ke vchodu u Výstaviště jezdívalo trojkou.
Železniční trať z Holešovic na Hradčany vede na samém okraji obory...
...a nad tratí je další vchod z blízkosti Veletržní ulice.
Ano, sluneční paprsky zahřejí, je třeba dodržovat pitný režim.
A vida, trojka, tak přece jen je tu pro děti k nalezení.
Jeníček miluje vodu, její romantické vlnky a zrcadlení, a tak mu odpusťme, že jí teď věnuje hned několik obrázků za sebou.
Je libo obličej či hory a údolí? Fantazii se meze nekladou.
Jeníček, ten rošťák se do dutiny velkého stromu ukryl, aby mohl nikým nerušen pozorovat okolí.
Tak ještě lísteček...
...a pak už ahoj, Stromovko, zas někdy příště na viděnou.
