S tímto zákazem jsem v zásadě nikdy nesouhlasil, považuji ho za zbytečné administrativní omezení. Jediné, co mi na něm připadalo trochu pozitivní, byl argument, že zaměstnanci budou moci být se svými rodinami.
Dnes v šest hodin ráno jsem potkal na zastávce autobusu sousedku, pracující v řetězci Globus na pražském Černém Mostě. Mžourala na mě ospalýma očima: „Včera jsem se vrátila z práce v 11 večer a teď tam musím znovu. Ale od zítřka mám volno, nastupuji až po Vánocích.“
Několik volných dní za sebou ji umožnil právě ten zmiňovaný zákon, ale popravdě řečeno, žádnou radost z toho neměla: „Doma sice budu, ale představ si, že my těch sedm povinně volných svátků v roce musíme napracovat. Dřív, když jsme v ty dny chodili do práce, měli jsme za ně stoprocentní příplatek, ale teď za to napracování nemáme příplatek žádný.“
Pravdou však je, že ne každý řetězec přistoupil k zákazu prodeje o vybraných svátcích stejným způsobem jako v popsaném případě. Slyšel jsem o dalším přístupu, zde si bohužel nepamatuju, o jaký řetězec se jednalo, kde se to řeší trochu jinak. Tam zaměstnanci musí přijít v daný svátek do práce, sice neprodávají, ale vykonávají jiné činnosti. Například přemísťují zboží při reorganizaci prodejní plochy. A tak podobně.
Neříkám, že to tak funguje všude. Možná existují prodejny, kde se příslušné svátky ani nenapracovávají, ani tam zaměstnanci nemusejí být přítomni, ale o takových případech jsem neslyšel. Respektive dosud mi nikdo z prodavačů, pokladních a podobných lidiček neřekl, jak je šťastný a spokojený kvůli tomu, že je o těch svátcích zavřeno v obchodě, v němž je zaměstnán.
A ještě jedna perlička, tentokrát z Hornbachu. Před časem jsem se radil s takovým tím človíčkem, co chodí mezi regály o vhodné náhradě porouchaného splachovacího zařízení. Nějak jsme se dali do řeči a přišlo i na tyhle svátky. Jeho názor byl stručný a jednoznačný: „Jó, pane, to byste koukal, jak to tu vypadá pokaždý před takovým volným dnem. Je tady šrumec na zbláznění, že mě pak bolí hlava a já si ten svátek vůbec neužiju.“
Co říci závěrem? Příslušný zákon tedy přinesl ono restriktivní opatření, které postihlo prodejce a zákazníky. Ale samotným zaměstnancům, kterým měl ulehčit život, přijde dost k ničemu. A tak se ptám, kdepak nám zase soudruzi z NDR udělali chybu?
