Dušičky, Velikonoce, Vánoce a možná ještě pár podobných příležitostí. V garáži stojí postarší nablýskaný stroj, mající na tachometru pár tisícovek, případně jen stovek kilometrů. Pan Novák doprovázen paní Novákovou slavnostně usedne za volant. Má dobrou náladu, po několika měsících zase provětrá svůj automobil.
Takovými nepodstatnými maličkostmi jako je například kontrola tlaku v pneumatikách u nejbližší benzinky se někteří Novákové ani nezdržují. Mimochodem, samozřejmě, že pneumatik letních. Nač je kvůli těm několika málo výletům za rok vyměňovat, že? Stejně tak s pravidelnými kontrolami v servisu, vždyť tam přece stačí zajet jen ob rok před technickou.
Pan Novák tedy vyráží na cestu. Bedlivě si hlídá tachometr, aby nepřekročil čtyřicetikilometrovou, v ojedinělých případech možná šedesátikilometrovou rychlost, protože to by pak začal být nervózní a připravil by se o požitek z jízdy. Pro jistotu a pro klid svůj i klid paní Novákové jede prostředkem silnice. Zejména tak činí v nepřehledných zatáčkách, to kdyby se před ním náhle vynořilo něco neobvyklého, tak aby měl kam uhnout.
Provoz houstne a za courajícím se panem Novákem se najednou objeví pan Normální řidič. Předjet ho nemůže, je to tu samá zákruta a na rovných úsecích jako na potvoru stále někdo jede v protisměru. Pan Normální řidič sice pospíchá, ale je natolik opatrný, že tedy pana Nováka riskantně nepředjíždí. Není však světec, neudrží se a zatroubí. Pan Novák se vyleká, zazmatkuje a dupne na brzdu. Ještě, že pan Normální řidič není z rodu lepičů, jinak by panu Novákovi provětral kufr.
Pan Novák se blíží k místu, ze kterého má pokaždé trochu strach, k nájezdu na frekventovanou hlavní silnici. Doplouží se až k hranici křižovatky a zastaví, pan Normální řidič zastaví za ním a čeká. A čeká. Stále čeká, neboť panu Novákovi není žádná mezera mezi auty na hlavní dost veliká. Tak konečně teď, pan Novák šlápne na plyn, ale vzápětí má pocit, že se ta tečka na obzoru blíží moc rychle, a tak dupne na brzdu a asi po metru zase zastaví. Pan Normální řidič byl naštěstí natolik prozíravý, že od pana Nováka očekával to nejhorší, co mohl v dané chvíli udělat, jinak by mu uštědřil parádní žďuchanec zezadu.
Panu Novákovi se šťastně podařilo zdolat jízdu po hlavní silnici, teď odbočit a už jen pár kilometrů lesem. I když se slunko pomalu probíjí nízkou oblačností, v lese je mlha a ranní mrazík potáhl povrch silnice nepříjemně kluzkou vrstvou. Jenže toho si pan Novák nevšímá, dokonce trochu přidá nad svůj obvyklý limit, aby byl už konečně na místě. Projíždí prudou zatáčkou, samozřejmě opět prostředkem, když v tom se z protisměru vynoří náklaďák. Pan Novák strhne volant, na kluzké vozovce dostane smyk a už je v příkopu. Ani neví, jaké má přitom štěstí, že ho to nesmýklo na druhou stranu, střet s náklaďákem by byl daleko horší.
Takových a podobných kousků mají sváteční řidiči přichystáno daleko víc, člověk nikdy neví, čím novým jej mohou překvapit. A tak buďme o dušičkovém víkendu zvlášť opatrní, on ten pan Novák občas nemusí být na první pohled k poznání. Pokud jej však objevíme, držme se od něj raději dál, netrubme na něj, negestikulujme, nesnažme se ho předjet za každou cenu. A když to jinak nepůjde, skočme si na kafe nebo raději odbočme a jeďme jinou cestou. Ta přes Lhotu je sice o pár kilometrů delší, ale na druhou stranu je malebnější. Snad budeme mít tentokrát štěstí a žádného jiného pana Nováka na ní nepotkáme.
Tak šťastnou cestu a buďme trpěliví, však on pan Novák svůj stroj zas v pondělí na dlouhé měsíce uklidí do garáže.
