Človíčka ve tmavém oblečení, zvolna přecházejícího zleva přes silnici, jsem v té ranní mlze a tmě uviděl až na poslední chvilku. I on si mě všiml, ale místo toho aby přidal, zastavil se a jen překvapeně zíral.
Přestože nebylo kam uhnout, měli jsme oba protentokrát štěstí, podařilo se mi zastavit pár metrů před ním. „Mám mu vynadat?“ Napadlo mě. „Nebo začne nadávat on sám?“ Nakonec se to obešlo bez slovních projevů a oba jsme pokračovali ve svých cestách. On na krajnici po svých a já do města na čtyřech kolech. Nevím jak jemu, ale mně přišlo, jako bychom se podruhé narodili.
Střetů neosvětlených chodců s automobily přibývá vždy za zimních měsíců, když je ráno i večer tma. Případná mlha, mokrá kaše ze zbytků spadaného listí nebo dokonce náledí, oslnění protijedoucím vozidlem a podobné „lahůdky“ nebezpečnost takových situací jen zvyšují. Popsaná příhoda se mi stala zhruba před dvěma roky a měl jsem tehdy štěstí, že to moc neklouzalo.
Tehdy jsem si opět vzpomněl na svého dávného instruktora autoškoly, který se nám snažil vtlouct do hlavy pravidlo, které sám považoval za zákon, že totiž nestačí „vidět,“ neméně důležité je „být viděn.“ Platí to pro všechny, ať už se vezou auty, na kolech a motorkách nebo si to štrádují pěšky. Představit si sám sebe v opačné roli té příhody nebylo vůbec těžké, vždyť také začasto chodím ve tmavém oblečení. A tak jsem konečně udělal to, co jsem až do té doby odkládal, pořídil si reflexní prvek.
Ten žlutý svítivý pásek se mnou nějak srostl a nosím ho bez ohledu na roční období. Chápu, že v prudkém slunci žhavého léta může na popruhu mé tašky působit poněkud komicky, ale jeden nikdy neví. Zdrží se někde do tmy a do cesty se mu postaví neosvětlený přechod, na němž se v náhlém prudkém dešti blyští jen odrazy reflektorů zdáli se přibližujících vozidel. Pokud se náhle zpoza rohu vynoří auto, o němž přecházející nevěděl, jeho řidič bude možná rád, že ho ten blýskavý pásek včas praští do očí.
Ano, já vím, je hloupé dělat chytrého a snažit se radit ostatním. Přesto si dovolím tvrdit, že je dobré tu věcičku mít, může nás ochránit před zbytečným zraněním nebo nám dokonce zachránit život.
