Bylo krátce po revoluci a Regína se vydala na návštěvu své staré domoviny. Neměla to daleko, posledních několik let strávila v Německu, kam emigrovala se svojí rozvedenou maminkou.
„Ahoj Honzo, to jsem já, Regina, jsem na skok v Praze, nechceš se se mnou sejít?“ Oči mi zajiskřily, tahle bytost mi byla vždycky blízká a navíc jsem měl spoustu času, protože manželka s dětmi zrovna pobývala na venkově u rodičů.
Domluvili jsme si schůzku na Václaváku „pod koněm“ a vyrazili do jedné z nedalekých hospůdek. „Bože, jak je to naše české pivo dobré,“ libovala si Regina, když jsme tam sázeli jeden půllitr za druhým. Byli jsme ze stejného hudebního těsta, hard rock a metal byl naší společnou parketou. A tak jsme začali od kořenů, probrali Black Sabbath, Zepelíny a podobné legendy, a pokračovali novějšími kapelami podobného zaměření.
Přiblížila se jedenáctá, vrchní nekompromisně inkasoval tržbu se slovy, že zavírají. Nu a co teď dál, vždyť noc je ještě mladá? Já měl volný byt, Regína zatoužila poslechnout si stařičké album Sabotabe, slovo dalo slovo a skončili jsme u nás. Při poslechu hudby jsme probrali kde co a porazili ještě pár lahváčků. Večer byl fantastický a do postele jsme se dostali až před druhou.
„Honzo, já jedu ráno na Moravu za tátou, musím vypadnout o půl sedmé.“ Slíbil jsem jí, že ji včas vzbudím a vypustím z bytu, do práce odcházím až o sedmé. Když jsem se s tou krásnou blondýnou s fantastickou postavou loučil ráno ve dveřích, sousedovi odnaproti, který zrovna náhodou otevřel dveře, mohly vypadnout oči z důlků. „Tak tohle bude ještě možná zajímavé, problesklo mi v ten moment hlavou.“
Asi za týden se mi Regína ozvala znovu se slovy, že už odjíždí. Poděkovala mi za hezký večer a dodala jen tak mimochodem: Bratránku, s tím pivem jsi mě měl krotit, víš přece, že nejsem zvyklá. Vždyť já ani nevěděla, kde vlastně jsem, když jsem se ráno probudila v pokojíku vašich dcer.“
A soused? Dlouho jsme s manželkou čekali, jestli mi po celém domě „vylepší“ pověst. Nedočkali jsme se, byl to chlap vpravdě solidární.
