Mezi lidmi koluje vtip, obrázek prázdného černě orámovaného listu papíru, pod kterým je text: „Nebožtík nedal souhlas se zveřejněním svých osobních údajů.“ Budou takto opravdu vypadat naše parte po 25. květnu?
Samozřejmě, že nebudou. Tento vtip je potřeba brát jako hoax, ne-li přímo jako fake new. Po zavedení GDPR sice v případě neudělení nebožtíkova souhlasu spousta údajů z parte zmizí, ale nějaké tam rozhodně zůstanou. Zkusme si to nyní rozebrat podrobně.
V levém rohu parte bývá symbol. Kříž, kalich, smuteční stužka, snítka, květina a podobně. Kříž, kalich, případně další náboženské symboly nebudou přípustné, protože by prozrazovaly, že nebožtík byl věřící a dokonce k jaké církvi se hlásil. Podobné je to s květinami, jsou příliš konkrétní a jejich vyobrazení by o něm vypovídalo, že měl rád třeba růže. Takže na tomto místě bude přípustný pouze nějaký neutrální symbol, například ta stužka.
Vpravo nahoře bývají verše. Ty tam též mohou zůstat, ale pouze za předpokladu, že budou ve vztahu k nebožtíkovi zcela bez vypovídající hodnoty. Takže například místo „Sbohem buď, má krásná Šumavo,“ bude smět být uvedeno pouze „Sbohem buď můj rodný kraji.“ Trochu diskutabilní však zůstává i ono úvodní slovo „Sbohem,“ protože dává tušit, že zemřelý mohl být věřící. Lze tedy konstatovat, že vhodnější než „sbohem buď,“ bude použití nicneříkajícího výrazu, například „opatruj se.“
Uprostřed parte se uvádí jméno nebožtíka s konstatováním, kdy zemřel, kolik mu bylo let a to, za jakých okolností opustil tento svět. Tedy například po dlouhé nemoci. Jméno bude muset být samozřejmě vynecháno, protože to je osobní údaj jako hrom. Nebude možné uvádět ani „pan“, „paní“, „slečna“ nebo titul. Přípustné bude pouze slovo „člověk“, případně „osoba“ a místo věku, dne smrti a okolností jen prosté „zemřel.“ Případně „zesnul“, „navždy nás opustil“ a podobně. Zde ovšem pozor, ono „zemřel“ nebo „zemřela“ nesmí být chápáno jako prozrazení pohlaví zesnulého, ale pouze jako mluvnicky správně použitý tvar slovesa k výše uvedenému podstatnému jménu „člověk“ nebo „osoba.“
Následuje text, například: „Poslední rozloučení s naším milovaným dědečkem, tatínkem, strýcem, bratrem atd. se uskuteční tehdy a tehdy tam a tam.“ Ten výčet rodinných vztahů je zavádějící a dělá dojem, jako by nezemřel jeden člověk, ale jako by naráz vymřela podstatná část rodiny. Proto tam bude moci zůstat i za platnosti GDPR, avšak doporučuje se uvádět i rodinné příslušníky opačného pohlaví. Zveřejnění data a místa pohřbu bude samozřejmě vyloučené, avšak konstatování, že se obřad uskuteční, přípustné zůstane.
Na konci zbývá už jen seznam příbuzných, kteří se s nebožtíkem loučí. Tedy jejich jména a vztah k zesnulému. Tento seznam nepodléhá nebožtíkovu souhlasu se zveřejněním jeho osobních údajů, ale souhlasu vyjmenovaných. Ti z nich, kteří pohřební služně svůj souhlas s úředně ověřeným podpisem udělí, tam tedy vyjmenováni budou moct být.
Do budoucna bude tedy na nás, abychom s předstihem zvážili, co na svém vlastním úmrtním oznámení dovolíme mít a s uvedením příslušných údajů udělili včas svůj souhlas. Jinak by totiž naše parte mohlo jednou vypadat takto:
