Hrdinství obyčejných lidí

V souvislosti s nedávnou smrtí našich vojáků v Afganistánu se mezi lidmi rozproudila diskuse o hrdinství. Tato tragická událost hýbe společností a přitom si zdaleka ne každý všímá každodenního hrdinství obyčejných lidí.

Uvedu příklad, který přímo souvisí s jednou příhodou, která byla sice též tragická, ale docela jiným způsobem. Příhodou, které si média nevšimla a která zasáhla jen hrstku zúčastněných.

Jeden mně blízký člověk, říkejme mu Drak, se šel zhruba před rokem se svou dívkou a s pár přáteli vykoupat do zatopeného lomu. Všimli si neznámého mladého muže, který tvrdil, že to tam dobře zná a navzdory nízkému stavu vody a varování ostatních skočil z vyvýšené skalky po hlavě do vody. Rozběh, odraz, let, dopad a ... ve vodě narazil hlavou na kámen a už se nevynořil.

Drak se s kamarádem na sebe krátce koukli, nebylo třeba žádných slov, šli toho mladého muže zachránit. Nějakou dobu ho nemohli najít, ale nevzdali to, po chvilce pátrání ho vytáhli a začali s oživováním. Jejich dívky mezitím přivolaly záchrannou službu, helikoptéra dorazila v několika minutách a mladík byl předán do péče odborníků.

A výsledek? Vážné poranění páteře a ochrnutí. Od Draka vím, že dnes po roce je ten mladík od pasu dolů zcela nepohyblivý. Po dlouhých rehabilitacích se mu vrátila aspoň částečná hybnost do rukou. A také vím, že ho neopustila jeho přítelkyně, se kterou žil v době svého úrazu. Navzdory chmurným a nejistým vyhlídkám do společné budoucnosti s ním zůstala a pomáhá mu vrátit se do života. Do života člověka, který by to bez její přítomnosti a pomoci možná rovnou celé zabalil.

Zkusím nyní spočítat, kolik lidí v souvislosti s touto tragickou příhodou projevilo neokázalé a pro ně samozřejmé „obyčejné“ hrdinství.

• Drak a jeho kamarád, kteří toho mladého muže vytáhli z vody.
• Záchranáři. I když je to jejich denním chlebem, přistáli s helikoptérou ve skalnatém terénu a mladému muži poskytli odbornou pomoc.
• Přítelkyně mladého muže. Zůstala s ním, přestože ho mohla opustit a najít si někoho, s kým by prožila plnohodnotný rodinný život.

Naši vojáci zahynuli v Afganistánu ve službách státu a stali se z nich hrdinové. Aniž bych chtěl tuto skutečnost jakkoli zlehčovat, chtěl bych tímto článkem poukázat na hrdinství obyčejných lidí. Lidí, kterých je mezi námi spousta, na pohled na nich sice není nic poznat, ale oni se stávají hrdiny svým činy, které jsou životně důležité pro druhé.

Dovolte mi, abych závěrem všem těmto obyčejným hrdinům všedních dnů vyjádřil svůj hluboký obdiv a dík.