Co člověk udělá, když dorazí brzy odpoledne na dovolenou? Vybalí nejnutnější věci, na pár minut si natáhne nohy a poté se svou drahou polovicí honem vyrazí na kafe.
Je to bar, restaurace a kavárna v jednom, jmenuje se to po slavném skladateli Beethoven a zvenku i zevnitř to vypadá docela pěkně.
Káva nebyla špatná ani navzdory tomu, že to nebyl můj oblíbený turek, horší však už to bylo s obsluhou. Z dívčiny se nám podařilo vyrazit jen jeden jediný šišatý a jakoby nechtěný úsměv až úplně před odchodem.
A teď už honem obhlédnout místní krásnou kolonádu.
Františkův pramen je místní první a asi nejznámější. Byl objevený již na sklonku 14. století, zachycený v roce 1793. Nese jméno rakouského císaře Františka I.
Po zdejší kolonádě si hrdě vykračují nejen ti dvounozí.
František s rybkou je symbolem Františkových Lázní. Podle legendy, kterou vymyslel lázeňský fotograf Škarda, každá pacientka, která se dotkne palce levé nohy sochy, záhy otěhotní. Originál sochy je umístěný v městském muzeu, a tak je otázkou, zda popsané „kouzlo“ umí i tato kopie.
Menší procházka přírodou v jarním slunném odpoledni v žádném případě neuškodí.
Nějak nám vyhládlo. Na doporučení místních jsme vyhledali restauraci se jménem Modrý slon. Zvenku tedy nic moc extra.
Uvnitř však sedí docela obyčejní lidé, to je každopádně dobré znamení. A navíc zdejší servírka je samá ochota a úsměvy vůbec nešetří.
Moravské brabce jsem ani nestačil vyfotit, jak rychle se po nich zaprášilo. A tohle pivo? Ještě teď večer mám po něm příjemnou chuť na jazyku.
