Maminka a matka. Slova, která ve významu mateřství znamenají totéž, přitom však mají úplně jiná citová zabarvení. První vyjadřuje nejužší intimitu mezi rodičkou a potomkem, druhé je stroze oficiální, až z něj skoro čiší chlad.
Začněme maminkou. Viděl jsem ji včera v tramvaji, byla mladičká a křehká, docela prostě oděná, věkem tak sotva dvacet let. Své malé dítko měla připnuté na hrudi v takovém tom dnes hojně používaném nosítku. Stála, jednou rukou se držela tyče, druhou podpírala své maličké. Usmívala se a tiše k tomu uzlíčku promlouvala. Bylo vidět, jak je s tím špuntíkem bytostně šťastná.
Tramvaj v zatáčce cukla, mamince se smekla ruka z tyče a zavrávorala. Lidé vůkol se leknutím nadechli v obavě, co bude dál. Maminka držela dítko tak, aby ho v případě pádu ochránila i za cenu vlastního zranění. Naštěstí vše dopadlo dobře, z houfu okolostojících lidí se vysunula chlupatá medvědí paže, která maminku s miminkem zachytila a přidržela. Poděkování, krátký úsměv a konec scénky.
Měl jsem z toho dobrý pocit a vůbec jsem nebyl sám. Ten kratičký moment ukázal, že to mezi lidmi funguje tak, jak má. Mateřská láska, nebezpečí a okamžitá nezištná pomoc od neznámého člověka.
***
Včerejší příhoda mi připomněla, jak jsem se zhruba před rokem setkal s jednou matkou. Ta žena vyhrála jistou anketu a já ji viděl na slavnostním předávání cen. V doprovodu svého partnera usedla ke stolu a čekala, až na ni přijde řada, tedy až budou rozdány ceny těm, kteří se umístili za ní. V náručí měla miminko, takové to úplně maličké, které ke své spokojenosti potřebuje pevné sevření.
Když nadešel okamžik její slávy, všichni tak nějak předpokládali, že předá svůj živý uzlíček partnerovi k ohlídání. Nestalo se, matka to maličké vzala na ruku a odspěchala s ním na pódium jako s nějakou kabelkou.
Jedna ruka přebírá cenu, druhá ruka drží dítko a zároveň se snaží potřást pravicí gratulujícím. Podobně jako v té tramvaji se lidé vůkol leknutím nadechli v obavě, co bude dál. Udrží matka dítě? Nespadne jí na zem? Naštěstí nespadlo, možná byla na podobné situace zvyklá.
Neměl jsem z toho dobrý pocit a vůbec jsem nebyl sám. Ten kratičký moment ukázal, že to u některých lidí nefunguje tak, jak by mělo.
Co říci závěrem? Kdybych se měl znova narodit a dostal možnost si vybrat mezi prostou maminkou, která možná nikdy nezíská žádné ocenění anebo slavnou matkou, volil bych rozhodně to první. Ačkoli ty dvě ženy znám jen z kratičkých epizod, měl bych jistotu maminčiny lásky a nemusel bych se bát, že si mě matka splete s módním doplňkem. Ale možná jsem příliš staromódní a dnes už má sláva přednost před ryzím mateřstvím.
