Šmudlinka je plachým domácím skřítkem nebo lépe řečeno paní skřítkovou, jejíž vztah k pořádku je naprosto opačný, než je tomu u Bordelníka. Má špičatý nosík, růžová okrouhlá ouška, takže vizáží trochu připomíná myšku, vlasy má však docela plavé, s trochou nadsázky by se dalo říci, že blonďaté. Miluje pořádek a soulad, je snaživá a pracovitá, svým nenápadným způsobem se snaží pomáhat s domácími pracemi, avšak její neštěstí spočívá v tom, že je až nepředstavitelně nešikovná, takže obvykle nadělá víc škody, než užitku.
Jednoho dne jsem tapetoval předsíň. Rodina se hned ráno vydala na celodenní výlet a mě zalil pocit, který jistě všichni znáte, takové to příjemné očekávání práce, která je hodně vidět a kterou se chystáte zvelebit své obydlí. Rozbalil jsem tedy tapety, které byly sice poměrně drahé, avšak měly vzor, na jehož výběr byla moje manželka pyšná, otevřel spolehlivé lepidlo a pustil se do díla. Předsíň nebyla příliš veliká a já byl za zvuků své oblíbené hudby vcelku brzy hotový. Tedy téměř hotový, už mi zbýval jenom poslední pruh, když v tom zazvonil zvonek. V rychlosti jsem se pyšně ohlédl po svém díle a spěchal otevřít dveře. Za nimi stál soused, že prý si přivezl ozdobné dlaždice na stavbu terasy a jestli bych mu je nepomohl odnosit z auta. Za těch sotva deset minut, co jsem byl pryč, se naší předsíní zřejmě stihlo přehnat menší tornádo. Mnoho z čerstvě nalepených tapet se válelo po zemi, zbytek, který se nějakým zázrakem udržel na zdi, byl upatlaný od lepidla. Že bych to byl špatně přilepil? Nebo za to může to lepidlo, výrobcem sice proklamované jako nejlepší na světě, ve skutečnosti však na draka? Ani jedno, ani druhé. Skutečným viníkem této spouště a mého rozčarování je Šmudlinka. Jakmile za mnou zapadly dveře, vyběhla ze svého úkrytu, z něhož mě po celou dobu tajně pozorovala, prohlédla si mou práci a zřejmě usoudila, že nahoře u stropu je pár růžků, které trošičku odstávají. Rozhodla se mi tedy tajně pomoci tím, že je dolepí, jenže jak lezla opatrně nahoru, tak se s ní při její smůle čerstvě nalepené tapety pokaždé utrhly a shodily ji dolů. Nu a teď zase sedí zalezlá ve své skrýši, strašně se stydí za to, co způsobila, a sice nešťastně, leč zcela neúčinně se snaží vyčistit své vlásky, docela ušmudlané od lepidla.
Takhle to se Šmudlinkou dopadne pokaždé. Jednou usoudí, že hrnky v zasklené skříni nemají otočená ouška přesně stejným směrem, snaží se to napravit a výsledkem je, že když si ráno chcete uvařit kávu, naleznete na dně svého oblíbeného hrnečku nějaké zaschlé kousky nejasného původu. Zanechala je tam Šmudlinka, která se před tím snažila vyhodit do koše zbytky krmení, které večer nedojedla vaše kočka. Podruhé zcela neočekávaně objevíte šmouhy na okně, na jehož umytí jste si dali tak záležet. Neděste se, určitě jste jej umyli pečlivě, to jen Šmudlinka byla opačného názoru a snažila se to po vás opravit.
Už jistě chápete, proč je Šmudlinka stále nešťastná, z čeho vyplývá její celoživotní frustrace. Udělejte ji proto občas drobnou radost tím, že totálně pokazíte něco, co se dá snadno napravit. Stačí, když třeba pověsíte na zeď malý obrázek úplně nakřivo a necháte Šmudlinku, aby se jej pokusila narovnat. Sice se jí to moc nepodaří, ale potěší ji, že přitom nic nepokazí. Tedy pokud ten obrázek neshodí a nerozbije.
