Doktorská rodina

„Majko, podívej, tatínek je plastický chirurg, já internistka a ty taky jednou vystuduješ lékařskou fakultu. My se ti do toho samozřejmě nechceme plést, ale je přece jasné, že tvůj budoucí životní partner bude též doktor.“

Majčina matka Julie odložila příbor, obřadně si otřela ústa ubrouskem a významně pohlédla na svého manžela. „Anebo aspoň inženýr.“ Přikývl Karel a s chirurgickou přesností začal rovnat nádobí od nedělního oběda do myčky. Majka šla do let, kdy její kamarádky začínaly randit s klukama, a tak matka usoudila, že je třeba udělat jasno. Jenomže dcera tyhle její opakované řeči moc nevnímala. Kluci pro ni prakticky neexistovali, podobně jako spousta dalších věcí v životě. Jediné, co ji doopravdy zajímalo, byly zuby. I ona měla jasno. Většinu svého času trávila v odborných knihách o zubním lékařství a už teď na začátku gymnázia by leckterého medika dokázala hravě strčit do kapsy.

***

„Jen jí nech, teprve za rok dostuduje, na mužský má pořád dost času,“ snažil se Karel uklidnit svou manželku. Uplynulo osm let, Karlovi kromě několika zarámovaných diplomů přibylo i pár šedin a v Juliině hlavě uzrál plán. Celkem zbytečně ztišila hlas, dcera by ji přes dvoje dveře stejně neslyšela: „Ten Pavel z naší kliniky, víš, ten mladý doktor, jak jsem ti o něm už vyprávěla, v neděli bych ho pozvala na oběd a trochu ho spolu oťukneme, co myslíš?“ Karlovi se sice tenhle předpotopní způsob výběru partnera pro dceru moc nelíbil, ale Julii nechtěl odporovat. Zítra ho čeká náročná operace, a tak se nemůže rozptylovat nějakým zbytečným sporem s manželkou.

U Přikrylů jako by se kolo času zastavilo a se skřípotem otočilo do předminulého století. Pavel se postupně stal součástí jejich rodiny a než se pořádně rozkoukal, zjistil, že se s ním počítá jako s Majčiným budoucím manželem. Nebylo mu to proti mysli, láska má spoustu podob a mnohé z nich dokážou být zavádějící. Majka ho okouzlila svým chladem, stala se pro něj vytouženou ledovou královnou. Ne, že by ho přímo odmítala, občas si na něj udělala trochu času a někam s ním vyrazila, ale myšlenkově šel jaksi mimo ni.

Když se mu konečně podařilo dosáhnout vrcholu sblížení a dostal ji do postele, i tam zůstala chladná a netečná. Majka jakoby nevnímala jeho žhavou vášeň, však ani nemohla, když byla duchem někde mezi zubními implantáty. Snad si ani neuvědomila, že ve věku, kdy už její vrstevnice mají své děti, sama teprve přišla o panenství. Pavel si to však špatně vysvětlil, její netečnost chápal jako absolutní odevzdání a projev skutečné lásky.

***

„Pane Dvořáček, ta šestka vpravo nahoře musí ven.“ Majka před třemi léty dostudovala, předloni se vdala za Pavla, žili ve vilce jejích rodičů. Ačkoli se ji manžel snad denně snažil přesvědčit, na mateřství neměla ani pomyšlení. Jakpak by taky mohla mít, když se konečně dostala k pořádné práci. Paprsky nejmodernějšího zubařského rentgenu odhalily celou pravdu o šestce vpravo nahoře v ústech pana Dvořáčka. „Nejdřív to zkusím normálně, a když to nepůjde, vyndám ji chirurgickou cestou. Ale nemusíte se ničeho bát, jsme tady na to zařízení... Sestři, pojďte mi podržet hlavu.“

Pan Dvořáček, takto automechanik se specializací na kamiony, se odevzdaně usmál. „Jen do toho, paní doktorko, však já něco vydržím.“ Tahle ženská ho vyloženě přitahovala, ale to víte, zubařské křeslo spolehlivě zmrazí touhy i toho největšího milovníka.

Majka opatrně nasadila kleště na zub odsouzený k zániku, zapáčila, zatáhla a ... a nic. Ani se nehnul. Ještě jednou, tentokrát do toho vložila veškerou sílu svých útlých ženských rukou. Zase nic. Tak do třetice a naposledy, pokud se ani teď nehne, bude holt muset řezat. Zatáhla a najednou ucítila sevření medvědích tlap na svých rukou. Tohle se jí ještě nikdy nestalo, aby se pacient sám snažil pomáhat s trháním. Proboha, to přece nejde, pomyslela si, to je proti všem pravidlům extrakčních postupů. Jenomže než stačila otevřít ústa, aby to panu Dvořáčkovi zatrhla, medvědí tlapy přidaly k sevření mocný tah. Jenom instinktivně stihla přidat zkrut, maličko upravit směr a najednou šup, šestka byla venku.

Lidské tělo je nevyzpytatelné a Majka si po tom bezprostředním fyzickém kontaktu s medvědími tlapami pana opraváře nákladních automobilů najednou uvědomila, jak málo o něm i po létech studií vlastně ví. Ty tlapy v ní otočily nějakým skrytým vnitřním vypínačem, o jehož existenci neměla nejmenší tušení a proměnily ji v ženu.

***

Nedělejme však z příběhu našich hrdinů červenou knihovnu a rozlučme se s nimi krátkým pohledem na jejich současné bytí. Pavel se po rozvodu celkem rychle vzpamatoval a došlo mu, že příště bude muset hledat takovou ženu, která o něho bude doopravdy stát.

Majka určitě nepřestane být skvělou zubařkou navzdory tomu, že se odstěhovala do jiného města, stala se paní Dvořáčkovou a zrovna teď se pyšně prochází s malou Leničkou v kočárku.

A Majčiny rodiče? Ti dopadli asi nejhůř. Julie rezignovaně odhodila příbor do prázdného talíře, otřela si ústa ubrouskem a obrátila se na svého manžela: „Karle, můžeš mi proboha říct, co jsme udělali špatně? Vždyť jsme té naší holce dali všechno. Mohla tady s námi a s Pavlem spokojeně bydlet v krásné vilce obklopená láskou a pohodlím. Ale ona se spustí s nějakým opravářem náklaďáků. Bože můj, jak já jsem z toho nešťastná!“ „Kdyby to byl aspoň inženýr.“ Přikývl automaticky Karel a s chirurgickou přesností začal rovnat nádobí od nedělního oběda do myčky. Juliina zatvrzelost se mu sice vůbec nelíbila a sám to viděl jinak, ale nechtěl své ženě odporovat.

Hned v pondělí ráno cestou na kliniku zavolal dceři Majce, jako to dělal prakticky každý den. Doufal, že se dožije chvíle, kdy Julie vezme mladé na milost a on se s nimi nebude muset stýkat potají.