Média nám neříkají celou pravdu. Na jedné straně sice široce referují o zákazu potratů v americkém státě Indiana, ale jaký zákon zanedlouho vstoupí v platnost v jihozápadněji položeném Texasu, o tom zatím nenapsala ani čárku.
Regionální texaská vláda obdržela od statistiků počátkem letošního roku znepokojivé údaje, týkající se vývoje počtu obyvatel ve státě. Data vykazovala hlubší celkový pokles za rok 2021, než jaký by se dal přisoudit následkům koronaviru. Úbytek, způsobený úmrtími a dalšími méně významnými faktory sice zhruba odpovídal předpokladům, avšak přírůstek byl žalostně nízký. Zjednodušeně řečeno, za minulý rok se v Texasu narodilo pouze 60 procent dětí ve srovnání s předchozími léty. Navíc, a to způsobilo v texaské vládě přímo šok, byl pokles v přepočtu na jednoho obyvatele výrazně hlubší u afroamerických párů než u párů jiného složení.
Vláda si na základě těchto dat nechala vypracovat další studie a navíc zorganizovala průzkum mezi občany, v němž se jich celkem zeširoka dotazovala nejen na plánování rodičovství, ale též na jejich sexuální partnerský život. Průzkum byl poměrně nákladný, aby poskytl údaje z dostatečně širokého vzorku obyvatel, bylo třeba motivovat občany k vyplnění online formuláře patřičnou finanční odměnou. Zde si dovolím jen poznámku na okraj, odsouhlasení průzkumu prošlo ve vládě jen těsnou většinou, hlasovali pro ni všichni afroameričtí zástupci, zbytek byl proti.
Výsledky následných studií a zejména průzkumu překonaly i ta nejpesimističtější očekávání texaské vlády, která si dlouhodobě zakládá na své rasistické korektnosti. Ukázalo se totiž, že pokud by demografický vývoj pokračoval trendem, započatým v roce 2021, tak by v průběhu dalších let postupně klesl podíl afroamerického obyvatelstva ve státě natolik, že by Texas mohl být považován za jakýsi extrémně bělošský stát v celém USA, což by pochopitelně bylo naprosto nežádoucí a nepřípustné.
Vláda tedy po dlouhém několikadenním nepřetržitém jednání a po mnoha vyhrocených sporech dospěla k závěru, že bude nucena do určité míry omezit osobní svobody občanů a počet afroamerických obyvatel regulovat směrem nahoru. Přijala rozmnožovací zákon, který stanovuje závazné termíny pro sexuální styk bez použití jakýchkoli antikoncepčních prostředků a ustavila pozici úředních rozmnožovacích inspektorů, kteří budou na dodržování zákona dohlížet. Termín pro sexuální aktivity byl stanoven jako jeden den v každém týdnu, který si každý pár v reprodukčním věku nejprve zvolí a pak jej bude povinen dodržovat s výjimkou ženina menstruačního cyklu, těhotenství a šestinedělí. Zde si opět dovolím poznámku, jeden z návrhů zněl pět dní po sobě v době ženiny ovulace, ale ten byl vzhledem k obtížné kontrolovatelnosti zamítnut.
Nutno upřesnit, že k tomu, aby zákon splnil svůj účel, stanovila vláda jeho platnost pouze pro čistě afroamerické páry. A to se ukázal být, jak jistě správně tušíte, obrovský problém. Hned následující den po zveřejnění zákona a stanovení počátku jeho platnosti, začala všechna opoziční a aktivistická média hlásat palcovými titulky pošlapání práv afroamerických občanů v tradičně korektním Texasu. A nejen to, vlny odporu se zvedly i z jiných stran, dokonce i z takových odkud by je jen málokdo očekával.
Nejhlasitější a nejradikálnější protesty, které dokonce přerostly do pouličních šarvátek, rozpoutaly afroamerické feministky, které začaly tvrdit, že zákon zcela bezprecedentně nařizuje sex ženám bez ohledu na to, zda tyto o něj stojí a že něco takového je jen státem posvěcené opakované znásilňování.
Nicméně ozvaly se i organizace, sdružující ženy jiné barvy pleti, těm pro změnu vadilo, že mají-li mít ze zákona právo na pravidelný partnerský sex Afroameričanky, měly by jej mít ostatní ženy také. K nim se se stejnou argumentací přidali zástupci homosexuálních párů a polyamorně smýšlejících občanů, jímž ze zcela pochopitelného důvodu chyběla v zákoně rovnost ohledně sexuální orientace. Ti začali razit heslo: „Když mohou mít státem zajištěnou soulož oni, chceme ji mít zajištěnou i my!“ Uspořádali společné protestní akce, na nichž mávali transparenty s tímto heslem a s logem kopulující dvojice, trojice či skupiny více jedinců libovolných pohlaví.
Jak už jsem se zmínil, proti rozmnožovacímu zákonu začal protestovat kdekdo, uveďme například ještě Ligu za bezpečný sex, té vadil zákaz používání jakýchkoli antikoncepčních prostředků, neb v něm spatřovala riziko přenosu pohlavních chorob. A v neposlední řadě též ekologické aktivisty, kteří poukazovali na to, že zvýšení počtu narozených dětí neúměrně zatíží životní prostředí a že nadmíra sexu odvede pozornost občanů od boje za jeho záchranu.
Je zajímavé, že jednotlivé skupiny protestovaly různým, respektive sobě vlastním způsobem. Afroamerické feministky byly velice agresivní a snížily se k fyzickému napadání každého, o kom si domnívaly, že by mohl s rozmnožovacím zákonem souhlasit nebo ho, nedej bože, dokonce podporovat. Homosexuálové společně s polyamoristy naopak pojali své akce jako veselé, i když přiznejme, poněkud vtíravé happeningy s alegorickými vozy, s hudbou a se vším ostatním, co k tomu patří. S nadsázkou lze říct, že koho feministky naštvaly a přivedly do bojovné nálady, ten se o pár ulic dál mohl pobavit a uklidnit u homosexuálů a polyamoristů. Liga za bezpečný sex se navlékla do kondomů v životní velikosti a odebrala se protestovat před vládní nebo zastupitelské úřady. Někteří její ultra ortodoxní členové si neudělali do svých kondomů otvory pro dýchání, neb proděravělý kondom je podle nich k ničemu, a ti se pak, nebýt rychlého zásahu záchranářů málem udusili. Ekoaktovosté též začali protestovat po svém, řetězy se přivázali ke dveřím porodnic a blokovali jejich provoz.
Nicméně texaská vláda zůstala po dalším několikadenním nepřetržitém jednání neoblomná a vyhlásila, že rozmnožovací zákon začne platit ve stejném termínu jako zákon o zákazu potratů v Indianě, tedy patnáctého záři letošního roku. Nu a my můžeme začít uzavírat sázky, jestli se naše média do té doby probudí a přestanou nám texaský rozmnožovací zákon zatajovat.
