Nesouhlasíte? Však nemusíte. Nicméně já toto pravidlo považuji za obecné a na vlastní kůži jsem se s ním setkal už mnohokrát. Naposled dokonce v podobě, že onou dámou, která změnila mé plány, ani nebyla moje zákonná manželka.
Vše začalo předvčírem v sobotu, když jsme si se Soňou a se skupinkou spřátelených blogerů užívali příjemné „víkendové zasedání“ v Pardubicích. Měli jsme za sebou chutný oběd na uvítanou, procházku historickým centrem, zrovna jsme seděli na restaurační zahrádce na Pernštýnském náměstí a poslouchali kapelu, která tam vyhrávala u příležitosti hasičské merendy.
„Píp, píp!“ Ozvalo se mi tlumeně v kapse.
„Teď ne, neruš mě, ty mašinko protivná!“ Pomyslel jsem si. Nicméně po chvilce mi to nedalo, podíval jsem se a přečetl jsem si následující mail:
Zdravím Honzo,
nenapsal byste pozvánku na výstavu? Je už příští neděli, tak nevím, zda neprosím již pozdě.
Dana
Paní Dana je nejen šarmantní dámou, ale i předsedkyní Spolku na ochranu zvířat Dobříšsko, který celkem pravidelně pořádá umísťovací výstavy pro útulkové kočky. Nu, a protože při těchto akcích je důležitá každá číča, které se podaří najít nový domov, svou trochou do mlýna se snažím přispívat i já. Silou svého kočkařského srdce s velkou chutí připravuji články o umísťovacích výstavách, aby přilákaly pár kočkomilných lidí navíc a aspoň trošičku zvýšily šanci na umístění zúčastněných čtyřnožců.
„Až se zítra vrátíme z Pardubic, večer z té naší akce vyrobím nějakou srandovní reportáž, aby se lidi pobavili,“ byl můj původní plán. „Ale kdepak, ty starej dvounohej kocoure, pěkně napíšeš pozvánku, jak si to přeje paní Dana a jak je to potřeba!“ Změnil jsem z fleku své rozhodnutí. A bylo to potřeba vydat co nejrychlejc, příští neděle se kvapem blíží, tak aby si čtenáři kočkaři stačili udělat čas.
Tak tedy aspoň ve stručnosti, zakroužkujte si v kalendáři 17. září a mezi 11. a 17. hodinou si zajeďte na pražský Smíchov Na Skalce 27 pro nového kočičího člena rodiny, který vám bude už navždy věrným společníkem, a přitom obrátí váš život i byt vzhůru nohama. Vím, co říkám, kočky máme doma spoustu let a stojí to za to.
Nyní pár obrázků koček, které se tam přijedou ucházet o vaši přízeň. Od ročního mazlíka Kubíčka,
přes pětiměsíčního společenského Morriska,
až po hodnou roční Anteku.
Samozřejmě, že přijede celá řada dalších kočičích krásek a krasavců nejen s útulku od paní Dany, ale i z dalších.
Nicméně vraťme se na závěr k oné okřídlené větě, že chlap míní a dáma mění. Ono na ní nejspíš opravdu něco bude, protože neplatí jen u nás lidí, ale i u zvířat, která tu byla dávno před námi a mají tudíž k přírodě daleko blíž.
Už řadu let máme doma zrzundu Santíka a šedobílou Rózku, takto sourozence z jednoho vrhnu. Nu a Santík se coby kočičí chlap stále dokola snaží o dominantní roli a začasto tak nějak po bratrsku svou ségru prohání. Rózka většinou jen mávne tlapkou a nechá ho při tom, aby si to teda užil. Ale když se naštve, tak mu to s chutí vrátí. Santík třeba zamyšleně kráčí k misce, těší se, jak si pošmákne, až se mu v tlamičce sbíhají sliny. Najednou v tu ránu prásk, Rózka na něj zčistajasna vystartuje zpoza rohu a pěkně ho překvapí ve chvíli, když on to nejmíň čeká. Kočičák se vyleká a ona je ve finále u těch misek první. Ale co vám mám povídat, jestli máte taky kočky, určitě víte své.
Nicméně navzdory všemu křížení chlapských plánů ze strany dam, chlap má být chlapem a držet nad dámou ochranu ruku. A jak vidno, i toto platí nejen u lidí:
Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
