„Vždycky ses chlubila, že jsi přitažlivější a smyslnější než já, ale teď je ti to houby platné, nikdo tě nechce,“ ušklíbla se na svou společnici ta se světlou, jen lehce zarůžovělou pletí jako od prvního jarního sluníčka.
„Jen si moc nevyskakuj, ty ses zas pokaždé tvářila jako neviňátko, abys nalákala ty stydlivější, a teď o tebe nikdo pohledem ani nezavadí,“ ohradila se ta druhá, která byla tak dorudohněda, jako kdyby strávila celou dovolenou v Africe.
„Holka, doba je zlá, nemáme si co vyčítat, jsme na tom stejně,“ nasadila smírnější tón růžová. „Všimla sis, šéfky? Vždycky když nás vidí, tak jen pokrčí rameny a zamumlá, že jestli to takhle půjde dál, bude nás muset vyhodit.“
„Všimla, má drahá, všimla. To by byl náš definitivní konec, venku bychom si ani neškrtly,“ I rudohnědá ubrala na obrátkách. „Vidělas, kolik kolem nás prošlo lidí třeba jen za dnešek? A žádný se na nás ani nepodíval.“
„Počkej, buď tiše, jde sem nějaký chlap. Mladík, docela fešák a kouká po nás.“
„Chlap? Myslíš, že z toho něco bude?“
„Vypadá nesměle, asi se trochu stydí, uvidíš, že sáhne po mně,“ zatvářila se natěšeně růžová.
„Nenech se mýlit, zdání klame, tomuhle panáčkovi kouká z očí tisíc čertů. Určitě bude chtít mě,“ naparovala se rudohnědá.
Mladík se na chvilku zarazil, jakoby se nemohl rozhodnout, kterou z těch dvou si má vybrat. Pak zřejmě dostal nějaký nápad, tiše si zavýsknul a rošťácky se usmál, což ovšem ty dvě neviděly přes roušku, která mu zakrývala ústa i nos.
„Tak pojďte, holky, beru vás obě!“
„Cože? Není on nějakej divnej?“ Špitla růžová. Ale jen tiše, aby zákazníka náhodou neodradila.
„To máš jedno, kšeft je kšeft. Nebuď tak upjatá, hlavně, že nás chce,“ chlácholila ji rudohnědá a tvářila se, že jí taková představa není zas až tak proti mysli.
„Beru vás pro svoji dívku, abyste věděly. Už ani nepamatuju, kdy nějakou takovou měla naposledy.“ Prohlásil mladík natěšeně spíš pro sebe než k těm dvěma. „Jedu k ní, konečně budeme po delší době zase spolu. Však ona si už jednu z vás vybere.“
„A co bude s tou druhou, proboha?“ Zeptaly se růžová i rudohnědá dvojhlasně.
Mladík je však nemohl slyšet, a tak jejich společnou otázku spíš jen vytušil. Usedl za volant a než nastartoval auto, zlehka si poklepal na náprsní kapsičku od trička, do níž je ledabyle strčil poté, co je koupil pro svou milou: „Uděláme si dlouhou předehru a tou z vás, kterou nepoužije, jí budu dělat srdíčka po těle.“
Zařadil rychlost a přidal plyn, aby byl u své dívky co nejdřív. Když vystupoval před jejím domem, rozesmál se a znovu se dotkl náprsní kapsičky s oběma rtěnkami: „Dovedete si vy dvě vůbec přestavit, jak je Alena lechtivá okolo pupíku?“
