Bláznovo srdce kočičí

Občas mi někdo řekne, že jsem se z těch koček zbláznil. Nebo to o mě napíše. V podstatě má pravdu, kočky mě provázejí od dětství a staly mojí srdcovkou. A tak mi dovolte, abych vás teď pozval na jednu malou kočičí reportáž.

Naštěstí v tom svém kočičím bláznovství zdaleka nejsem sám. Včera se v botanické zahradě v Praze Na Slupi sešla skupina kočičích srdcařů, lidiček z útulků, aby se své svěřence pokusili předat další skupině kočičích srdcařů. Lidí, kteří tam přijdou, vyberou si zvíře, které je jejich srdci nejbližší a adoptují ho, aby mu poskytli nový domov.

Dovolím si teď vyjmenovat útulky, které se výstavy zúčastnily a ze kterých ti srdcaři pocházejí: Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi (hlavní pořadatel), OS Podbrdsko, Kočičí domov Sluníčko, Pozor kočka, Tlapky Mochov a Útulek Mělník.

A teď už pár ukázek jak to vypadá, když kočka nebo kocour nejprve hledá a poté najde své nové lidské souputníky životem.

Barborka

Možná už něco tuší.

Najednou se ocitla v přepravce a stěhuje se do pražského bytu za svým novým kocouřím kamarádem.

Anetka

Anetka mi tak trochu utekla, odstěhovala se na Harfu, aby přijala zodpovědnou roli nástupkyně patnáctileté kočky, která své lidi opustila, když prohrála boj s těžkou nemocí.

A tak jsem se rád spokojil s Barborčinou fotkou, kterou mi poslala paní Anička z útulku.

Bibiana

Když se Bibiana poprvé potkala se svou novou mladou dvounohou pečovatelkou, bylo na první pohled jasné, že z toho bude láska na celý kočičí život.

Napřed je potřeba vyřídit trochu nezbytného papírování a pak už honem domů.

Klára

První seznámení.

Budou si rozumět, paní s Klárou v náručí má velké kočičí srdce, v bytě na pražském Proseku dala spokojený život třem kočkám, které se v její péči dožily požehnaného věku.

Mountlay

Jméno má vznešené, kotěcí dušičku zatím trochu vylekanou.

Neboj se, maličká, v domku v Pikovicích tě čeká kočičí kamarádka, se kterou ti bude dobře.

Anastacia

Já taky někam pojedu?

Sláva, jsem šťastná, stěhuji se k této usměvavé paní na pražský Černý Most.

***

Závěrem ještě pár dalších fotek, přibližujících prostředí na výstavě.

Kvízová otázka - kolik koček je na obrázku?

Výstava potrvá celý den, občerstvit se musejí i kočky dvounohé.

Následující dvě fotky ukazují, že útulkařina se dá dělat jedině celým srdcem.

Když jsem z výstavy odcházel, smutně se na mě podíval dva a půl roku starý zrzavý kocour Tommy. Jako by mi svým pohledem říkal: "Koukej člověče, spousta mých kamarádů odchází domů, ale já tady pořád zůstávám. Nemohl bys s tím něco udělat?" Pohladil jsem ho a slíbil, že mu budu moc držet palce, aby též on nalezl svůj nový domov. Když jsem pak večer mluvil s pořadatelkou paní Petrou, dozvěděl jsem se dobrou zprávu. Tommy se svého štěstí dočkal, podobně jako dalších sedmatřicet koček z třiadevadesáti. Není to málo? Ne, není, je to krásný úspěch a naděje, že se příště dostane také na mnohé další.

A jak je to vlastně s tím mým do koček poblázněným srdcem? Možná to znáte, třeba si i vás někdo občas dobírá, že jste se zbláznili do koček, do psů nebo do podobných zvířecích průvodců životem. Klidně mu s úsměvem dejte za pravdu, my srdcaři totiž víme své. 

Poznámka: Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.