Babí, co je to vyšpulovací okýnko?

Tuhle záludnou otázku mi položil můj ani ne pětiletý vnouček Martík, když jsme se vrátili z výletu od rybníka v Hloubětíně. Ale o tom až později, napřed vám povykládám od začátku, jak se to celé semlelo.  

Není tak obvyklé, aby rodiče posílali své děti k babičce z venkova do Prahy, většinou to bývá naopak. Moji mladí bydlí na Kolínsku a zrovna před pár dny se rozmnožili o Jiřinku, maličkou Martíkovu sestřičku. Asi to bude čiperná holka, už její příchod na svět byl poněkud překotný. Mé dceři Jarušce zbývaly do termínu ještě dva týdny, a tak se se zeťákem a s Martíkem v pohodě vypravila na výlet do přírody. Tam se to najednou semlelo ráz na ráz, takže to s kratičkou zastávkou doma pro sbalenou tašku vzali do porodnice, kde nastávající maminku svěřili do péče odborníků.

Kluci pak k večeru pokračovali k nám na Prosek. Zeťák si totiž nenechal vymluvit, že než se Jaruška vrátí domů s miminkem, tak z gruntu vymaluje barák. A aby na to měl klid, tak jsme se dohodli, že odveze Martíka na pár dní ke mně. Vnouček stejně pořád dokola tvrdí, že si tu užije víc legrace než doma. A já se těšila na jeho nezapomenutelné hlášky, nechápu, kde se ty nápady v tak malém klukovi berou.

„Takže kam vyrazíme?“ Kladla jsem si otázku hned druhý den ráno. ZOO je zavřená, památky jakbysmet, cestovat někam daleko se teď zrovna moc nehodí, takže... Takže Hořejší rybník v Hloubětíně bude pro začátek tak akorát. Dolů to vezmeme jednu stanici autobusem na Vysočanskou, pak dvě metrem do Hloubětína a odtamtud tam budeme pešky cobydup.

Vlezli jsme do autobusu, řidič měl asi sportovního ducha a tím esíčkovitým krpálem z Proseku dolů do Vysočan to vzal krapet rychleji, než bývá zvykem. A Martík to pochopitelně nenechal bez komentáře:

„Ten to s náma teda pere, babí! Veze taky nějakou maminku do porodnice? Jako včera tatínek?“

Hehe, promiňte, chechtám se ještě teď, a to jsem se snažila zachovat před Martíkem klidnou tvář, aby si nemyslel, že se směju jemu. Ale přistoupila jsem na jeho hru, rozhlídla se kolem sebe a nenápadně ukázala na jednu plnoštíhlou mladou paní: „Možná támhletu, Martíku,“ odpověděla jsem mu téměř šeptem, „ale pšt, ať jí to miminko v bříšku nevzbudíme.“ Naštěstí jsme už byli dole, takže k dalšímu hovoru na toto téma nedošlo.

U rybníka byla pohoda, svítilo sluníčko a nikde nikdo, ve všední den dopoledne tam moc lidí nechodí. Martík si to užíval, ptal se mě, jak se jmenuje kdejaká květina a kdejaký strom. Pobíhal z místa na místo, já za ním lítala celá udýchaná a se zamženými brýlemi. Pak jsem vytáhla řízky s chlebem, že si jako uděláme piknik na odlehlém místě, kam může zabloudit leda tak žába z rybníka.

Po řízku jsme trochu fotili. Teda Martík se snažil nacvakat pár obrázků mým foťákem. Asi už něco pochytil od rodičů, protože měl starosti a pořád se mě ptal, jestli má dobrou kompostici. Dlouho jsem nechápala, co tím myslí, až mi došlo, že asi kompozici, ale protože tomu sama nerozumím, tak jsem ho ujišťovala, že jo a že z těch jeho fotek budou mít rodiče radost.

Když jsme jeli zpátky ty dvě stanice metrem na Vysočanskou, tak se poblíž nás usadila dvojice mladíků, kteří mi, jak bych to tak řekla, připadali poněkud rozjaření.

„Fanouši, myslíš, že budou přes výdejový okýnko povolený i erotický služby?“ Ptal se jeden toho druhého nahlas na celý vagón.

„Martíku, pojď, prohlédneme si ještě jednou ty fotky,“ snažila jsem se honem odvést klukovu pozornost.

„Jo, Tome, jasně, že budou. Ale jedině zezadu a s rouškou,“ odpověděl mu stejně hlasitě jeho kolega.

Koukali jsme se na ty fotky, já chválila Martíkovu komposti... totiž kompozici, ale on měl našpicované uši k těm dvěma, to se nedalo přehlídnout.

„Jasně, Fanouši, pak to ovšem nebude výdajový okýnko, ale vyšpulovací,“ odpálil Tom a rozchechtal se na celý kolo. My už naštěstí vystoupili, vyjeli po schodech nahoru, čekali na autobus a já jen doufala, že tenhle rozhovor nebude mít žádnou dohru. Marně.

„Babí, co je to vyšpulovací okýnko? A co jsou elektrický služby zezadu?“ Zeptal se mě Martík svým zvonivým dětským hláskem, sotva jsme nastoupili do autobusu. A já byla najednou v koncích, fakt jsem nevěděla, co na to mám tomu klukovi říct. Přece ho neodbydu slovy, že je na takový věci ještě moc malej nebo aby mě neotravoval, protože jsem utahaná. Ale dostala jsem nápad, teda spíš takovou maličkou jiskřičku nápadu, tak jsem na sebe ušila bič a řekla mu, ať počká, že mu to doma ukážu. Martík vyvalil svá velká hnědá dětská kukadla, zbytek cesty byl zticha jako pěna a napjatě čekal. A já taky čekala, jak to nakonec sehraju a byla snad napnutější než on.

Jakmile jsme dorazili domů, tak jsem se toho svého zvědavého vnuka jen tak mimoděk zeptala: „Martíku, máš chuť na něco sladkého?“

„Jasně babí, ale slíbila jsi mi, že mi ukážeš to vyšpulovací okýnko zezadu.“

„Tak si stoupni sem, ale otoč se zády, abys mě neviděl a aby to bylo překvapení.“ A postavila jsem ho k servírovacímu okýnku, které kdysi udělal ve zdi mezi obývákem a kuchyní můj manžel, když byl ještě naživu.

Rychle jsem přeběhla do kuchyně a vytáhla ze špajzky jablečný koláč, po kterém se Martík může pokaždé utlouct. Ukrojila jsem z něj pořádnou porci, a jak jsem ji nesla k tomu okýnku, tak jsem se jen zeptala: „Jsi pořád otočený? Jinak by to nebylo zezadu.“

„Jasně, babí,“ odpověděla mi Martíkova zvědavá záda.

„Tak už, teď se otoč, tady ti tím okýnkem něco vyšpulím,“ šoupla jsem mu talířek s tou dobrotou skrz servírovací okýnko, „a honem si to vem, než si to rozmyslím.“

Martík baštil, až se mu dělaly boule za ušima a když měl ten koláč v sobě, tak si řekl o nášup. Nakonec se zarazil a já viděla, jak mu to v té jeho hlavince šrotuje ostošest: „Babí, děkuju. Babí, to bylo moc dobrý. A babí, bylo to opravdu elektrický?“

„Ano, Martíku, podívej,“ už jsem byla připravená a klidná. „Ten koláč jsem pekla v téhle remosce. Je na elektřinu a já ji dostala od maminky a od tatínka k narozeninám.“

PS: Tuhle příhodu mi včera vyprávěla paní Věra, majitelka dvou vnoučat. Zvídavého Martíka se spoustou nezapomenutelných dětských nápadů a maličké před pár dny narozené Jiřinky. Nakonec dodala, jak už je strašně zvědavá a těší na nové Martíkovy hlášky, které se mu zrodí v hlavě při soužití s novopečenou sestřičkou.