Samotné epidemie koronaviru u nás proběhla ze zdravotního pohledu velmi podobně jako epidemie jakékoli jiné běžné virózy. Nebýt katastrofického šílení masmédií a zbytečných zásahů státu, mohla se obejít bez všeobecné paniky.
Zmíněnou nemoc nakonec prodělaly víc než dvě třetiny našich občanů, drtivá většina z nich v lehké formě, z níž se uzdravila během několika dní, maximálně týdnů. Samozřejmě, ostatně jako u každé virózy, došlo bohužel i k řadě úmrtí, vesměs se však jednalo o lidi vážně nemocné z jiných důvodů a koronavirus u nich pouze uspíšil skon.
Nyní na konci června 2020 vrcholí zcela nezvladatelná katastrofální situace, ke které vůbec nemuselo dojít. Počátky současného stavu sahají do konce února, kdy důvěřiví občané začali pod vlivem rychle se šířících poplašných zpráv skupovat některé potraviny a vytvářet si jejich masivní zásoby.
Když už byl zhruba před měsícem koronavirus na definitivním ústupu, uzdravili se poslední nemocní a byla zrušena veškerá karanténní opatření, která epidemii stejně nezabránila, pouze ji prodloužila, se začali lidé pomalu oklepávat ze stresu. Občané byli postaveni před náhle vyvstavší otázku, jak naložit se svými zásobami potravin, zejména mouky, u které začalo hrozit napadení a znehodnocení rychle se množícími moučnými moly.
Likvidace mouky běžným způsobem, tedy jejím vyhozením do komunálního odpadu nebo bioodpadu nebyla samozřejmě možná. Všichni si totiž byli vědomi, že rozklad mouky a moučných jídel je doprovázen únikem oxidu uhličitého, a tudíž pro nedávný nátlak ekologických skupin je taková likvidace striktně zakázána zákonem a přísně postihována. Pod hrozbou vysokých peněžních trestů a ve vážnějších případech i vězení si kvůli kontrolám tajné ekopolicie nikdo dokonce nedovolil ani zakopat tuto komoditu na vlastním pozemku.
Bylo sice teoreticky možné odvážet mouku na jedno z narychlo zřízených sběrných míst, ale tato varianta likvidace se pro většinu lidí ukázala jako neproveditelná. Ta místa byla pouze tři v celé republice a mouku na nich bylo možné předat jen za vysoký poplatek. Málokdo byl tedy ochoten vézt svou mouku několik stovek kilometrů a tam za její ekologickou likvidaci zaplatit 2500 korun za každý kilogram.
Podobně jako v dřívějších tíživých situacích, tak i zde zafungovala nápaditost a schopnost improvizace českého člověka. Lidé se rozhodli své nahromaděné zásoby mouky sníst, většina ji sice byla zatím v pořádku, ale bylo potřeba jednat rychle, neb mouční moli se začali nebezpečně množit. Po prvním týdnu, v němž půlka národa stihla přibrat několik kilo a ordinace začaly praskat ve švech pod náporem pacientů s diagnózou absolutního přežrání, lidé pochopili, že to vlastními silami nezvládnou. A rozhodli se své knedlíky nejrůznějších druhů a chutí, koláče od nejmenších až po ty obrovské, buchty a mnohé další produkty svých kuchyní prodávat za pakatel či přímo zdarma rozdávat svým nevařícím a nepečícím spoluobčanům.
Nápad to byl sice bohulibý, ale přiznejme si upřímně, tak trochu na hraně zákona. Jídlo je totiž zboží jako každé jiné, které, byť předáno mezi občany zdarma, má svou reálnou hodnotu, z níž je nutno v okamžiku změny majitele odvést státu daň. Konkrétně DPH. Daň z přidané hodnoty, protože vařením, pečením, smažením či jakoukoli jinou úpravou je původním surovinám, tedy v našem případě zejména mouce, nějaká hodnota neoddiskutovatelně přidána.
Stát tedy začal konat, narychlo školit a sestavovat tříčlenné daňové zásahové jednotky. Odborný odhadce určí cenu jídla, úřednice berňáku vypočítá a vybere DPH i s příslušnou pokutou a vše opatří na místě vytištěnou stvrzenkou. Budou se rozlišovat dvě sazby DPH dle toho, zda se jídlo zkonzumuje v místě předání nebo odtamtud odnese pryč. Třetím členem zásahové jednotky bude policajt, který ohlídá, aby zásah proběhl v zákonných mezích. Pátrat a zasahovat se bude všude tam, kde občan občanu jídlo prodává či předává, tedy v domácnostech (výjimka - rodinní příslušníci se nepočítají), na ulicích, v polích i lukách, ve veřejných prostorách atd. Spustit celou akci bude otázkou několika dní.
Zpráva o chystaných daňových zásahových jednotkách unikla do médií a byla patřičně nafouknuta stran výše pokut a tvrdosti zásahů. Občané začali šílet, aby se své přebytečné koronavirové mouky zbavili dřív, než budou postihování za levný prodej a rozdávání jídla, které z ní připravují.
V současné době se závratnou rychlostí množí případy vážných stavů z absolutního přejedení, někteří lidé jim podléhají.
Chodcům a řidičům se vinou překrvení trávicí soustavy a odkrvení mozku zavírají při chůzi a při jízdě oči, mnozí usínají, prudce stoupá počet vážných a smrtelných dopravních nehod.
Lidé se snaží udat své koláče, buchty a knedlíky za každou cenu, čím dál, tím častěji se to neobejde bez použití násilí.
Poblíž ostravského hlavního nádraží byl zaznamenán případ, kdy manželé středního věku násilím otevřeli dveře osobního auta, čekajícího na křižovatce na zelenou a rodinu sedící uvnitř zasypali plnými talíři guláše s trojitou porcí obrovských houskových knedlíků. V nastalém zmatku a strkanici se talíře převrhly a pokrm ušpinil nejen oblečení osazenstva vozu, ale též celý interiér. Navíc se zmatený řidič nerozjel včas na zelenou a přecpaný nesoustředěný šofér náklaďáku za ním mu vážně poškodil auto. Jen zázrakem se vše obešlo bez zranění.
Ne už tak šťastně skončil včerejší případ napadení dopravní policistky dvěma korpulentními dámami, které měly doma pětadvacetikilové zásoby nejjakostnější mouky. Dámy přivezly do pražských Strašnic několik pekáčů makových buchet autem s tím, že je budou zdarma vnucovat náhodným chodcům. Dopravní policistka je chtěla upozornit na špatné parkování, ony ji však považovaly za předvoj daňové zásahové jednotky. Jedna z dam policistku zezadu pevně sevřela a druhá ji pod pohrůžkou bolestivého dloubání vařečkou do žeber donutila sníst celý veliký pekáč buchet. Organizmus štíhlé policistky, zvyklý na malé porce zdravé stravy, nápor buchet nevydržel a poškozená nyní bojuje o život na jednotce intenzivní péče. Ženám hrozí obvinění za napadení veřejného činitele a za těžké ublížení na zdraví. Pramálo jim pomůže fakt, že jejich makové buchty byly kvalitativně i chuťově naprosto vynikající.
Situace je kritická, nikdo neví, co bude dál, lidé se bojí nejen kontrol daňových zásahových jednotek, ale už radši ani nevycházejí ze svých domovů, aby je venku někdo násilím nepřecpal. Infrastruktura selhává, služby přestávají fungovat, pro ilustraci uvedu jeden případ z mnoha. Počestný občan pan JH je zoufalý, hrozí mu žaloba za sexuální obtěžování sousedky paní DP. Omylem jí totiž na chodníku před domovními dveřmi v pádu zlehka zavadil o rameno, když zakopl o vršící se hromadu odpadků, již třetí týden nevyvezených totálně přejedenými a jakéhokoli pohybu neschopnými pracovníky komunálních služeb.
Zapsáno 26. června 2020
PS: Nu což, lidi, přežili jsme už horší věci, zvládneme i tenhleten korónavir. Akorát bysme u toho neměli moc blbnout, protože jinak nás nezachrání ani černej humor.
