Někdo nedá bez ochrany ani ránu, potřebuje mít pocit bezpečí jak pro sebe, tak pro toho, kdo je mu blízký. A jiný? Tomu je to úplně jedno a nějaká ochrana mu může být ukradená.
Dlouho jsem spekuloval, jak pojmout letošní vánoční, respektive novoroční přání. Co člověk v životě potřebuje nejvíc? Zdraví? To rozhodně. Moře lásky, špetku štěstí a snítku spokojenosti? To taky, však si to společně s tím štěstím navzájem přáváme každoročně. Peníze? No baže, bez nich to bohužel v životě dost dobře nejde. A co třeba popřát chlapům spoustu ženských a ženským spoustu chlapů, jako mi kdysi přávala k svátku jedna dávná teta, když jsem byl puberťák? Nu, teta měla sice smysl pro humor, ale inspirace nakonec přišla úplně odjinud.
A víte odkud? Od našich dvou koček, co jiného byste taky u mě mohli čekat, že jo? Zapózovaly mi před foťákem tak, že to vypadá, jakoby Sanťas držel ochrannou tlapku nad Rózkou. Jakože on je pan kocour, na svoji kočku nedá dopustit, za každé situace se o ni postará a ohlídá, aby se jí nemohlo stát nic zlého. To je panečku gentleman, nemyslíte? Tak nějak bychom se my chlapi měli chovat ke svým ženským. Troufnu si drze věřit, že i přes tlaky dnešní doby na genderovou korektnost by o to většina žen stála.
Jsem sice milovníkem koček a též pro psy a pro podobnou čtyřnožinu mám velkou slabost, ale chápu, že úmyslné držení ochranné tlapky kocourem nad kočkou je poněkud přehnaným přisuzování lidských vlastností zvířatům. Copak kočky znají člověčí úsloví o ochranné ruce? A i kdyby znaly, vedly by je jejich zvířecí instinkty k takovému jednání?
Kupodivu vedly, mám to od nich odkoukané a klidně bych za to dal ruku do ohně. Sanťas s Rózkou jsou sourozenci z jednoho vrhu a jak už to u bráchy a sestry bývá, rádi se navzájem škádlí. Sanťas je větší, silnější a dokonce i mrštnější, takže má obvykle navrch, občas po Rózce vyjede, trochu ji popere a snadno přepere. Ne nebojte se, nejsou to žádné opravdové rvačky, jaké mezi sebou svádějí nevykastrovaní kocouři, je to jen takové sourozenecké blbnutí. Jenomže Rózka je ženská a když se jí zachce, dokáže mu to svými zbraněmi parádně oplatit. Dobře ví, že je její bráška lekavý, šikovně si na něj počíhá schovaná za rohem a překvapí ho náhlým výpadem, když to absolutně nečeká. Sanťas se lekne, vyskočí z místa metr vysoko a dá se na útěk, Rózka využije momentu překvapení a pěkně ho prožene.
No jo, jenomže jakmile se jednomu z nich něco stane, přichází na řadu ta ochranná tlapka a nedrží ji jen kocour nad kočkou, ale klidně i ona nad ním. Když jsme jednou omylem zavřeli Santíka na noc do komory a on se tam pustil do protestů, Rózka ho slyšela a pěkně nás přišla vzbudit, abychom ráčili vstát a pustit ho ven. Nebo když byla Rózka na drobné operaci, po níž musela nosit ochranný límec okolo krku, Sanťas se jí v prvních minutách sice bál, ale pak za ní věčně coural, jako by chtěl dohlédnout, aby se jí nic nestalo. A to už vůbec nemluvím o někdejším Damiánovi s Lindou, kteří ani nebyli sourozenci. Ve chvíli, kdy se patnáctiletý Damián rozhodl tiše přejít duhový most, zburcovala nás Linda takovým způsobem, že si to ani neumíte představit. Nebo možná umíte, pokud taky máte doma nějakou čtyřnohou smečku.
Ale abych to nezamluvil, vrátím se konečně k tomu přání. Krom toho zdraví, lásky, štěstí spokojenosti a dalších potřebných věcí je tady ještě něco důležitého pro život. Mít cosi komu dávat a totéž od koho brát.
Dovolte mi, abych vám všem dvounohým i čtyřnohým popřál snad tak trochu po kočičím způsobu k Vánocům a do Nového roku, abyste měli pořád nablízku někoho, kdo nad vámi bude držet ochrannou ruku. A zároveň aby byl po vašem boku stále někdo, kdo bude v bezpečí pod vaší ochrannou rukou. Zkrátka a dobře, abyste svůj život měli s kým ve vzájemné opoře užívat a žít. A odpusťte mi, jestli jsem vás trochu zmátl tím nadpisem. Slibuji, že už to letos možná neudělám.
