Jan Polanecký
- Počet článků 153
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3635x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Oblíbené knihy
Jan Polanecký
Karel Gott a DJ Wich: nuda české hudební scény a domácí hip-hop
Ani nevím, co mě to včera v autě popadlo, že jsem začal přemýšlet o české hudební scéně a její nanicovatosti. O to více, když to vypadá, že spojuji tato dvě jména, přičemž to druhé, ač v podstatě stejně věhlasné, doma moc lidí ani nezná. Nesnažím se ale tyto dva spojit, pouze se je pokusím použít pro srovnání. Samozřejmě se jedná v případě takto silných hodnocení v podstatě vždy pouze o individuální preference a subjektivní náhled, dokonce i odborné hudební kritiky nejsou podle mého soudu ničím jiným. Dovolím si tedy napsat svých pár řádků, obecně o české hudební scéně a konkrétně pak o mém oblíbeném stylu.
Jan Polanecký
Jak silniční pirát psal o svobodě (nejen na silnicích)…
„Mnozí jsou na systému tak závislí, že za něj budou bojovat“, bez špetky nadhledu a v slepé důvěře ve stanovená pravidla. To je citát a částečná parafráze z jednoho nejmenovaného filmu, který konstatuje obecnou lidskou tendenci k davové („stádní“) poslušnosti a nelogickému respektu k pravidlům, o kterých nepanuje všeobjímající celospolečenská shoda.
Jan Polanecký
„Pirát z D1“ Trpišovský bez soudu kriminálníkem?
Jméno Aleše Trpišovského, tzv. „piráta z D1“, bylo v posledním období jedno nejfrekventovanějších v českých médiích. Skloňovalo se snad ve všech pádech jako synonymum společnosti odporného a arogantního chování jednotlivce, který opovrhuje běžnými a slušnými lidmi a který sobecky zneužívá svého společenského postavení. Osobně jsem se s ním nikdy nesetkal, ani jinak ho neznám a nehodlám mu jakýmkoliv způsobem dělat obhájce. Bohužel tento neutrální přístup není vlastní ani většinové české společnosti ani médiím. Panuje všeobecný odsuzující tón nad tím, co bylo možná spácháno, aniž by byly k dispozici veškeré důkazy a aniž by bylo jasné zavinění, kterého se dopustil pan Trpišovský či druhá strana (druhé strany) této kauzy. Média si briskně vybrala svého silničního veřejného nepřítele číslo jedna a kamenují ho ještě před jakýmkoliv verdiktem. Bez uzavřeného vyšetřování, bez soudu. Vše je jednoznačné, zřejmé. A většinová společnost slepě následuje či přinejmenším přitakává. Tlak bohužel poněkud zesílil a utvrdil zaryté „pseudo-slušňáky“ ve své pravdě, když byl před několika dny uveřejněn druhý konkrétní, bohužel nic nedokazující, záběr podobného incidentu (resp. jeho menší části), který se odehrál dříve. A následně další v podání jiného českého řidiče, který se stal v sousedním Německu, kde s naším pirátem tamní policie údajně správně zatočila, čehož české správní orgány nejsou schopny... Hysterie o bohatých manažerech v silných vozech tak dosáhla vrcholu. Rozhodně nikoliv náhodou, protože česká společnost je tradičně nastavena silně závistivě, pod rouškou anti-elitářství a sociální „spravedlnosti“. Evidentně dobře situovaný manažer prosperující firmy je tak zřejmým a jednoduchým terčem primitivního mediálního lynčování. Bez ohledu na to, co reálně spáchal či nespáchal. Proto jsem se rozhodl napsat několik stručných úvah o předmětném případu i o obecných poměrech na českých silnicích, resp. jejich reflexi v situaci celé naší společnosti.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
