Kdo se bojí LGBT? - dvojí polemika

Nejprve se pokusím oponovat článku extrémně levicové novinářky, to bude ta první polemika, a poté budu polemizovat s tím, zda je nutné, aby podobní autoři dostávali štědrou státní podporu pro svá obskurní média...

... a někteří z nich i prostor v médiu veřejnoprávním, což ovšem tamtéž není vyváženo prostorem pro názor z opačného pólu.

Článek Kdo se bojí LGBT? na serveru irozhlas se tváří spravedlivě, moralistně, zkrátka tak, že každý, kdo si jej přečte, by se měl podle autorky zřejmě stydět za to, že nedozrál jejích názorových výšin. Takovéto plané poučování je však velmi průhledné.

https://www.irozhlas.cz/komentare/komentar-lgbt-prava-rodina-sexualni-orientace-odpurci_2007081216_tzr

Hned v perexu se autorka dotýká nadcházejícího druhého kola prezidentských voleb v Polsku. Podle ní v nich vyvstalo jedno zásadní téma, a sice "práva a postavení LGBT lidí." Netroufám si tvrdit, zda je toto téma v polských prezidentských volbách opravdu zásadní, což se možná může zdát někomu, kdo sleduje jen některá česká média, ale budiž.

Ovšem autorka hned trumfuje: "Polský závod ke dnu pokračuje – po LGBT zónách, předvolebním slibu „zákazu propagace LGBT ve veřejných institucích“, označování LGBT za ideologii a srovnávání jí s komunismem přichází další krok. Omezování práv."

Ponechám stranou, zda lze LGBT považovat za ideologii, domnívám se, že v její aktivistické formě ano, ale zajímá mě to "omezování práv". To má spočívat v tom, že stávající i kandidující prezident Duda "vyrukoval s návrhem ústavního zákazu adopcí dětí homosexuálními páry." A já se ptám, co je na tom špatného či nelegitimního? Jednak je to návrh a názor kandidáta, na nějž má právo. Teprve pokud by pro něj získal ústavní většinu v parlamentu, mohl by jej prosadit. A za další, homosexuální páry mají nějaké automatické právo na adopci dětí? Žádné takové právo nemají, je to věc celospolečenské diskuse, v níž mohou zaznít názory zcela protichůdné.

"Rostoucí projevy nenávisti k lidem jiné sexuální orientace či jiného rodového sebeurčení se nejen u našich severních sousedů staly součástí politických debat." - Tady už autorka, zřejmě v uvědomění si, že polské volby neovlivní, nenápadným slůvkem "nejen" přešaltuje k nám do Česka. Ale tím spíš se velice mýlí. Nejde v žádném případě o nenávist. Čeští lidé jsou ke svým homosexuálním spoluobčanům velice tolerantní, tak nějak ve smyslu: v soukromí si dělej, co chceš, ale nás ostatní s tím příliš neotravuj. Někomu se to možná zdá málo, ale já myslím, že stačí, že se nikomu neubližuje a jiná sexuální orientace se toleruje a respektuje. Jenže tady je háček, to slovo toleruje i respektuje vadí, to je málo, podle lidí autorčina ražení by se nemělo jen tolerovat a respektovat, ale zřejmě aktivně vzývat a nutit lidi, aby se tím zabývali víc, než je pro ně nezbytně nutné. Jinak je to podle ní nenávist.

"... nacionální prorůstání politiky a církve pod taktovkou Dominika Duky..." To už je formulace hodná Rudého práva z let nejtvrdší normalizace.

Autorka však nevystačí jen s pojmem homosexuálové, ale mluví také o translidech, kteří "v nedemokratických zemích čelí útlaku, nebo dokonce násilí. Jsou vydáváni za nenormální a postižené, bývají zesměšňovaní a šikanovaní. I u nás tento trend sílí." Já jsem si tedy nevšiml, že by u nás výše popisovaný trend vůbec existoval, natožpak sílil.

"Umí si kdokoliv z těch, co tak agresivně vystupují proti snahám o zrovnoprávnění LGBT skupin představit, že by jim někdo nařizoval, jak se má jmenovat jejich partnerský svazek či jestli mít děti?"

Rád bych věděl, kdo tady agresivně vystupuje, podle mne jen paní autorka. Jestli mít děti... Dítě není houska na krámě, aby si je někdo vyžadoval, kdy se mu ho zachce, stejně jako třeba psa nebo kočky. A proč by mělo zrovnoprávnění LGBT osob spočívat v tom, že mají nárok na uzavírání stejopohlavních manželství? Když už přímo v tom slovu je obsaženo, že se jedná o svazek muže a ženy. Takovéto dožadování a vlamování se do tradičních struktur není agresivní?

Každá akce vyvolává reakci. Čím více budou podobní autoři a aktivisté chtít po lidech, aby plnili jejich nepřiměřené požadavky, tím na větší odpor narazí. Přitom LGBT lidé jsou ve velké většině se svou rovnoprávností spokojeni. Jsou jiní a nikdy nebudou jako většina populace, a to je na nich svébytné, i když někdy je to pro ně i těžké. (Jenže pro koho život těžký není?) Přesto si troufám tvrdit, že většina populace proti nim vůbec nic nemá.

"Vztahy, a vlastně nejen ony, jsou o lásce a respektu, o svobodě, péči a vzájemnosti. Ne o nadřazenosti, ne o útlaku a netoleranci, o poštvávání lidí proti sobě." Přesně tak, paní autorko! Ale bavme se o tom, kdo tady koho proti sobě poštvává.

Buďme tolerantní navzájem a nesnažme se mít něco, co mít nemůžeme.

Závěrem bych si dovolil zkritizovat fakt, že levicové médium, v němž autorka publikuje, je štědře dotováno ze státního rozpočtu. Autorka se svými komentáři pravidelně vystupuje i ve veřejnoprávním rozhlasu. Nic proti tomu, kdyby podobný prostor a finanční podporu dostávali i lidé z úplně opačného názorového spektra, což se neděje. Ale více k tomu doporučuji v článku z info. cz.

https://www.info.cz/nazory/pur-proc-stat-vychovava-levicove-extremisty-za-penize-danovych-poplatniku-42617.html